Otec roku 2011 není žádný hrdina

Muž, který se o svou dceru stará sám od prvních hodin jejího života byl zvolen otcem roku. Je jeho čin hrdinstvím zasluhujícím naši pozornost?

Partnerka Rastislava Viteza se dcerky zřekla ihned po porodu. Rasťo neváhal a od prvních hodin se o holčičku stará. Sám. Je dceři matkou i otcem v jedné osobě.

Partnerka Rastislava Viteza se dcerky zřekla ihned po porodu. Rasťo neváhal a od prvních hodin se o holčičku stará. Sám. Je dceři matkou i otcem v jedné osobě.
Je Rasťo hrdina? Naprostá většina z nás vnímá jeho čin, jako něco neobvyklého. Snad obdivuhodného. O tom jsem přesvědčen. Je to však jen důsledek našich předsudků. Ten muž nedělá nic jiného, než každoročně tisíce matek vychovávajících jedno i více dětí bez partnera. Jejich život je velmi těžký a nikdo je neobdivuje. Bereme to za samozřejmost.
Stejně tak to bere i Rasťo a já mu dávám za pravdu. Pečovat o svoje dítě není hrdinstvím, ale samozřejmostí. Bez ohledu na to, jde-li o muže nebo ženu. Se zkušeností muže pečujícího o malé dítě střídavou péčí od jeho ranného věku tvrdím, že není rozdíl mezi vnímáním rodičovství mužem a ženou, a že malým dětem je jedno, jestli se o něj od narození stará táta nebo máma. Důležitá je jen míra lásky, ochrany a jistoty, která se k dítěti dostane.
Bohužel ne každý muž vnímá péči o své dítě, jako samozřejmost. O to více bychom si měli vážit těch, jako je Rasťo Vitez. Přesto je takovým mužům kladeno mnoho překážek. Desítky procent českých i slovenských otců se na výchově a péči o svoje děti chtějí po rozchodu s partnerkou aktivně podílet mnohem větší měrou. Nechtějí být jen víkendovou návštěvou, která vodí děti na zmrzlinu. Místo toho, abychom takové muže podporovali, označujeme je běžně za domácí násilníky, kteří se chtějí mstít bývalé partnerce, zasahovat do výchovy "jejích" dětí, kontrolovat ji a pronásledovat.
Nízká porodnost, vysoká rozvodovost a velké procento dětí v ústavní je dnešní realitou a ostudou. Hrozivě vysoká čísla v těchto statistikách jsou doprovázena směšně nízkým procentem využívání střídavé péče ve srovnání s civilizovaným světem. (ČR 4%, Slovensko 0.8%). Je načase, aby si zodpovědní lidé uvědomili souvislosti. Cesta je ve větším využívání střídavé péče.
Teoreticky Rasťo neudělal nic vyjímečněhé. Téměř každý z nás by na jeho místě v jeho situaci zareagoval stejně. Vyjímečné však je naše nahlížení na to, že si z porodnice dítě odveze muž místo ženy a o dítě pečuje sám. Takové přemýšlení je důkazem silně zakořeněných společenských předsudků, že dítě patří k matce, se kterou mu bude vždy lépe, než s otcem prostě jen proto, že matka je matka.
Postavme se na mužskou stranu vah prosím ne proto, abychom muže zvýhodnili, ale abychom nastolili rovnováhu. Pro naše děti. Slovenská povinná střídavka před pár dny neprošla v parlamentu omylem jen o jeden hlas. Český parlament bude brzy hlasovat o mírnějším návrhu novely zákona o rodině, která má znemožnit soudcům zamítnutí i nařízení střídavé péče bez řádného zdůvodnění a zvážení zájmů dítěte. Odpůrci střídavé péče nechtějí, aby byly děti svěřovány do střídavé péče bez řádného posouzení zájmů dítěte. Příznivci naopak nechtějí, aby byla soudcem automaticky zamítána bez řádného zdůvodnění jen proto, že s ní matka účelově nesouhlasí, vyhrocuje spory a maří komunikaci, o kterou se druhý rodič, otec, pokouší. Logicky by tedy novelu měli podporovat všichni.
Rasťo Vitáz není mužem-matkou. Je prostě rodičem, který dělá co musí a má. Dělá co cítí a považuje za správné. Není divný, divný je ten, kdo jeho chování za divné považuje. Jistě čelí pochybovačným pohledům a dotazům okolí. Vypořádává se s nesmylnými předsudky společnosti, která je vůči otcům podezíravá až nepřátelská. Není hrdinou, ale zaslouží náš obdiv a ocenění zato, že jde správným směrem proti špatnému proudu. Ocenění otce roku dostal právem. Dejde šanci i jiným mužům. Přestaňte jim bránit. Ukážou vám, že to taky zvládnou. Lépe, než mnohé ženy. Pak se možná přestanete považovat chlapa na mateřské za exota.

Je Rasťo hrdina? Naprostá většina z nás vnímá jeho čin, jako něco neobvyklého. Snad obdivuhodného. O tom jsem přesvědčen. Je to však jen důsledek našich předsudků. Ten muž nedělá nic jiného, než každoročně tisíce matek vychovávajících jedno i více dětí bez partnera. Jejich život je velmi těžký a nikdo je neobdivuje. Bereme to za samozřejmost.

Stejně tak to bere i Rasťo a já mu dávám za pravdu. Pečovat o svoje dítě není hrdinstvím, ale samozřejmostí. Bez ohledu na to, jde-li o muže nebo ženu. Se zkušeností muže pečujícího o malé dítě střídavou péčí od jeho ranného věku tvrdím, že není rozdíl mezi vnímáním rodičovství mužem a ženou, a že malým dětem je jedno, jestli se o něj od narození stará táta nebo máma. Důležitá je jen míra lásky, ochrany a jistoty, která se k dítěti dostane.

Bohužel ne každý muž vnímá péči o své dítě, jako samozřejmost. O to více bychom si měli vážit těch, jako je Rasťo Vitez. Přesto je takovým mužům kladeno mnoho překážek. Desítky procent českých i slovenských otců se na výchově a péči o svoje děti chtějí po rozchodu s partnerkou aktivně podílet mnohem větší měrou. Nechtějí být jen víkendovou návštěvou, která vodí děti na zmrzlinu. Místo toho, abychom takové muže podporovali, označujeme je běžně za domácí násilníky, kteří se chtějí mstít bývalé partnerce, zasahovat do výchovy "jejích" dětí, kontrolovat ji a pronásledovat.

Nízká porodnost, vysoká rozvodovost a velké procento dětí v ústavní je dnešní realitou a ostudou. Hrozivě vysoká čísla v těchto statistikách jsou doprovázena směšně nízkým procentem využívání střídavé péče ve srovnání s civilizovaným světem. (ČR 4%, Slovensko 0.8%). Je načase, aby si zodpovědní lidé uvědomili souvislosti. Cesta je ve větším využívání střídavé péče.

Teoreticky Rasťo neudělal nic vyjímečného. Téměř každý z nás by na jeho místě v jeho situaci zareagoval stejně. Vyjímečné však je naše nahlížení na to, že si z porodnice dítě odveze muž místo ženy a o dítě pečuje sám. Takové přemýšlení je důkazem silně zakořeněných společenských předsudků, že dítě patří k matce, se kterou mu bude vždy lépe, než s otcem prostě jen proto, že matka je matka.

Postavme se na mužskou stranu vah prosím ne proto, abychom muže zvýhodnili, ale abychom nastolili rovnováhu. Pro naše děti. Slovenská povinná střídavka před pár dny neprošla v parlamentu omylem jen o jeden hlas. Český parlament bude brzy hlasovat o mírnějším návrhu novely zákona o rodině, která má znemožnit soudcům zamítnutí i nařízení střídavé péče bez řádného zdůvodnění a zvážení zájmů dítěte. Odpůrci střídavé péče nechtějí, aby byly děti svěřovány do střídavé péče bez řádného posouzení zájmů dítěte. Příznivci naopak nechtějí, aby byla soudcem automaticky zamítána bez řádného zdůvodnění jen proto, že s ní matka účelově nesouhlasí, vyhrocuje spory a maří komunikaci, o kterou se druhý rodič, otec, pokouší. Logicky by tedy novelu měli podporovat všichni.

Rasťo Vitáz není mužem-matkou. Je prostě rodičem, který dělá co musí a má. Dělá co cítí a považuje za správné. Není divný, divný je ten, kdo jeho chování za divné považuje. Jistě čelí pochybovačným pohledům a dotazům okolí. Vypořádává se s nesmylnými předsudky společnosti, která je vůči otcům podezíravá až nepřátelská. Není hrdinou, ale zaslouží náš obdiv a ocenění zato, že jde správným směrem proti špatnému proudu.

Rasťo Vitez dostal ocenění Otec roku 2011 právem. Dejde šanci i jiným mužům. Přestaňte jim bránit. Ukážou vám, že to taky zvládnou. Lépe, než mnohé ženy. Pak možná přestanete považovat chlapa na mateřské za exota.

______

Reportáž o Rasťo Vitezovi, Jak sociálka v Brno-Vinohrady sebrala bezdůvodně dceru otci. Podporuji servery ligaotcov.sk a stridavka.cz, novelu poslance Staňka a střídavou péči.