Horký brambor brněnské sociálky dnes na Primě, zítra u soudu

Případ ukradené holčičky z Brna - Vinohrad vzbudil nejen pozornost ČT, která na zítřejším veřejném soudním jednání nebude chybět. PRIMA dnes v Soukromých dramatech přinese o tomto otřesném pochybení brněnské sociálky rozsáhlou reportáž. .

Brněnská sociálka začíná být svou nekvalitní prací pověstná. Kuřimská kauza, týraný Dominik a v poslední řadě ukradená holčička. Poslední kauzu můžete tak sledovat již nejen prostřednictvím mých článků.

O co šlo? Zřejmě díky špatné organizaci práce a nenahrazení dlohodobě nemocné sociální pracovnice došlo k přetížení kolegyně, která bez skurpulí, řádného prošetření situace a vyčerpání všech zákonných možností doporučila sebrat sedmiletou dívku otci. Ze dne na den přesto, že se o ni sám poslední 4 roky staral. Matka trávila s přestávkami kvůli duševní nemoci, sebevražedným pokusům a sebepoškozování dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně a s rodinou nebydlela.
Několik týdnů poté, co matka přišla sociálce ohlásit (zaprotokolováno), že dceru v péči nechce, změnila názor. Ohlásila, že nemá kde bydlet, že žádá o ubytování v azylovém domě, a že již 3 týdny neviděla dceru. OSPOD rychle jednal. Doporučil soudu svěřit dívku matce, s tím, že má slíbeno azylové bydlení, které doporučil. Vše zdůvodnil domělým týráním, kterého se měl otec dívky a jeho nová přítelkyně dopouštět. Soud bleskurychle konal, otci zakázal jakýkoliv jiný styk s dcerou, než určenou 1 hodinu týdně pod dozorem. Tento stav již trvá téměř rok a dívka začíná tátu oslovovat pane Jedličko. Nad péčí matky visí otazníky. Nepracuje, vyditelně hubne a sociální odbor navrhl ustanovení soudního dohledu nad její péči. Již několikrát byla hospitalizována a o dívku se v nepříliš vhodných podmínkách starala babička. Otec nesmí, ačkoliv, ačkoliv k tomu kromě nesmyslného soudního rozhodnutí není objektivní důvod. O dívku se starat chce a dokáže to, jak prokázal dlouhými roky, kdy o dívku pečoval sám.
Verze sociálky má však několik obrovských trhlin. Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by se dívce s otcem dařilo špatně, že by ji týrali. Naopak. Otec sociálnímu odboru neprodleně dodal vyjádření několika lékařek, které jeho verzi potvrzují. Samotné odebrání dívky otci v přítomnosti lékařky, která ihned protestovala, bylo drastické. Křik a pláč dívky, která se otce nechtěla pustit a jít s matkou. OSPOD svoje tvrzení soudu doložil údajným rozhovorem sociální pracovnice Marcely Suralové s dívkou mezi čtyřma očima a telefonátem s dětskou lékařkou. Žádný z těchto rozhovorů nebyl dokumentován. Lékařka však od prvního okamžiku toto popírá a staví se na stranu otce. Toto zopakovala i policejnímu vyšetřovateli, který šetření již v březnu 2011 (k odebrání došlo v listopadu 2010) uzavřel s tím, že dívka jednoznačně týraná nebyla a přeje si být s otcem i matkou. Policií určené soudní znalkyni psycholožce se navíc dívka svěřila, že se sociální pracovnice, která maminku vozila autem a kupovala jí dárky, bála. Ve věci padla do okolí otce již 3 trestní oznámení, jedno podal přímo sociální odbor. Všechny byly řádně prošetřeny a jednoznačně vyvráceny. Jedno trestí oznámení pro pomluvu jsem si v souvislosti s mými články vysloužil i já, policii jsem všechna svoje tvrzení doložil a řízení bylo zastaveno. Od té doby uplynulo mnoho měsíců. Drastické předběžné opatření stále platí přesto, že důvody pro jeho nařízení nejen, že nikdy neexistovaly, ale byly i dávno jednoznačně vyvráceny. Soud přitom může rozhodnout sám i bez návrhu, potřebné listinné důkazy dostává průběžně od právního zástupce a zamítá otci několik návrhů na rozšíření styku. Soud má několik měsíců k dispozici také zprávu vlastního soudního znalce, která upozorňuje, že oba rodiče jsou schopni péči o dítě zabezpečit, a že není důvod, proč by měli být z výchovy vyřazeni a důrazně upozorňuje na možnost trvalého poškození psychiky dívky, pokud bude dál izolována od otce.  Sociální pracovnice Marcela Suralová byla pro své nepřátelské chování z případu vyloučena pro podjatost již před půl rokem, její nadřízení však soud o této skutečnosti neinformovali a neprovedli revizi spisu který vedla a svými tendenčními a nepravdivými zprávami tak zásadně v neprospěch otce ovlivnila. Její vedoucí Tamara Mojžíšová však podjatá nebyla, přesto, že o její neobjektivnosti hovoří i prověrka lékařské komory, přesto, že s paní Suralovou podali neopodstatněné trestní oznámení na otce nezletilé a zásadním způsobem opakovaně chybovala, což potvrdila kontrolou magistrátní úřednice při vyřízení stížností na práci OSPOD v čele s paní Mojžíšovou. Redaktorce ČT Elišce Bučinová paní Mojžíšová pak vědomně lhala, když tvrdila do kamery, že je dívka v pohodě. Dívka přitom pravidelně dochází k psychologovi i psychiatrovi a má ve škole velkou absenci, kterou lékařka zdůvodňuje změnou prostředí dívky. Bez povšimnutí nechal sociální odbor za této situace i fakt, že matka dívce v první třídě změnila školu měsíc před koncem školního roku.
Případ je poznamenán i velkým množstvím chyb (dle mého názoru i schálností) na straně sociálního odboru, které v důsledku zásadně poškozují otce. Týká se to vedení spisu, protokolace a bránění v nahlížení do spisu. Absurdními se zdají situace, kdy otec sedící vedle svého zmocněnce nemůže nahlédnout do spisu své dcery, zatímco zmocněnec může. Nebo odmítnutí vyřízení stížnosti s tím, že byla podána den po lhůtě přesto, že datovou schránkou byla zaslána prokazatelně včas. Samozřejmostí bylo i nečíslování stránek spisu, jejich chaotické zakládání, přečíslovávání, škrtání a nečitelnost. Telefonické rozhovory, na které se například odbor odkazova, nebyly ve spise protokolovány vůbec. Některé dokumenty byly podle otce antidatovány či dodatečně upravovány.
O celém případu je od počátku informován místostarosta pan Karásek. Spekuluje se o jeho možném napojení prostřednictvím jeho ženy, jednatelky půjčovny lečení a sociální pracovnice Suralové na stavební firmu, která pro Vinohrady hodně staví. Rovněž tajemnice paní Goláňová je o případu od počátku informována, může však nést zodpovědnost za případné možné organizační selhání a přetížení sociálního odboru v počátku případu. Odbor kontroly magistrátu, pani Havlíčková a paní Třetinová rovněž od počátku o případu vědí a dlohodobě nad ním prý vedou dozor. Přesto je práce Vinohradského OSPOD prý profesionální.
Ve věci se zatím angažovala ředitelka Fondu ohrožených dětí, jehož pracovnice, jež dozorují styk dcery s otcem, volají po rozšíření styku. Rovněž psycholožka Spondei, která z počátku proslula vyjádřením, že hodina týdně s otcem dívce stačí, již dávno navrhuje rozšíření styku.
Je nepochybné, že je nyní vztah dívky s otcem v troskách. Je to po roce odloučení a života s matkou pro ni jen cizí pán. Nepochybujeme o tom, komu svědčí bezdůvodné prodlužování tohoto velmi krajního řešení, které mělo být zrušeno již v dubnu, kdy policie případ a všechny ostatní obvinění otce ukončila. Minimálně pak po vypracování znaleckých posudků, které v péči otce nevidí problém. Bude tedy zajímavé sledovat, jak dopadne zítra ráno na Městském soudě Brno jednání o osudu ukradené holčičky, kterou bezdůvodně připravili o tátu. Máslo na hlavě nemá ÚMČ Brno - Vinohrady a magistrátní odbor kontroly, ale také soud, který se na o zprávy sociálky opřel, ignorujíc přitom jednoznačně vyznívající zprávy o výsledcích policejních šetření, dodávané otcem. Lidsky očekávám, že bude dívka na zítřejším jednání soudu vrácena otci, případně svěřena do střídavé péče obou rodičů, jak alternativně otec navrhuje. Neexistuje důvod, proč by měl být z výchovy svého dítěte vyčleněn. Zákon rovněž umožňuje rozsudek, který postupným rozšiřováním styku s otcem jejich vztah obnoví, aby po několika měsících dosáhl rovnovážného stavu, například zmíněné střídavé péče. Jsem přesvědčen, že pracující otec s bytem dostatečně prokázal, že je v jeho silách o dívku pečovat lépe, než duševně nemocná nezaměstnaná matka z azylového domu s nejistou budoucností. Uvidíme. Účast na veřejném soudním jednání zítra ráno potvrdil štáb České televize. Více o případu se také dozvíte v dnešních nebo příštích Soukromých dramatech na Primě. Nepochybuji o tom, že o osudech bezpříkladně arogantních úředníků ještě uslyšíme

O co šlo? Zřejmě díky špatné organizaci práce a nenahrazení dlohodobě nemocné sociální pracovnice došlo k přetížení kolegyně, která bez skurpulí, řádného prošetření situace a vyčerpání všech zákonných možností doporučila sebrat sedmiletou dívku otci. Ze dne na den přesto, že se o ni sám poslední 4 roky staral. Matka trávila s přestávkami kvůli duševní nemoci, sebevražedným pokusům a sebepoškozování dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně a s rodinou nebydlela.

Několik týdnů poté, co matka přišla sociálce ohlásit (zaprotokolováno), že dceru v péči nechce, změnila názor. Ohlásila, že nemá kde bydlet, že žádá o ubytování v azylovém domě, a že již 3 týdny neviděla dceru. OSPOD rychle jednal. Doporučil soudu svěřit dívku matce, s tím, že má slíbeno azylové bydlení, které doporučil. Vše zdůvodnil domělým týráním, kterého se měl otec dívky a jeho nová přítelkyně dopouštět. Soud bleskurychle konal, otci zakázal jakýkoliv jiný styk s dcerou, než určenou 1 hodinu týdně pod dozorem. Tento stav již trvá téměř rok a dívka začíná tátu oslovovat pane Jedličko. Nad péčí matky visí otazníky. Nepracuje, vyditelně hubne a sociální odbor navrhl ustanovení soudního dohledu nad její péči. Již několikrát byla hospitalizována a o dívku se v nepříliš vhodných podmínkách starala babička. Otec nesmí, ačkoliv, ačkoliv k tomu kromě nesmyslného soudního rozhodnutí není objektivní důvod. O dívku se starat chce a dokáže to, jak prokázal dlouhými roky, kdy o dívku pečoval sám.

Verze sociálky má však několik obrovských trhlin. Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by se dívce s otcem dařilo špatně, že by ji týrali. Naopak. Otec sociálnímu odboru neprodleně dodal vyjádření několika lékařek, které jeho verzi potvrzují. Samotné odebrání dívky otci v přítomnosti lékařky, která ihned protestovala, bylo drastické. Křik a pláč dívky, která se otce nechtěla pustit a jít s matkou. OSPOD svoje tvrzení soudu doložil údajným rozhovorem sociální pracovnice Marcely Suralové s dívkou mezi čtyřma očima a telefonátem s dětskou lékařkou. Žádný z těchto rozhovorů nebyl dokumentován. Lékařka však od prvního okamžiku toto popírá a staví se na stranu otce. Toto zopakovala i policejnímu vyšetřovateli, který šetření již v březnu 2011 (k odebrání došlo v listopadu 2010) uzavřel s tím, že dívka jednoznačně týraná nebyla a přeje si být s otcem i matkou. Policií určené soudní znalkyni psycholožce se navíc dívka svěřila, že se sociální pracovnice, která maminku vozila autem a kupovala jí dárky, bála. Ve věci padla do okolí otce již 3 trestní oznámení, jedno podal přímo sociální odbor. Všechny byly řádně prošetřeny a jednoznačně vyvráceny. Jedno trestí oznámení pro pomluvu jsem si v souvislosti s mými články vysloužil i já, policii jsem všechna svoje tvrzení doložil a řízení bylo zastaveno. Od té doby uplynulo mnoho měsíců. Drastické předběžné opatření stále platí přesto, že důvody pro jeho nařízení nejen, že nikdy neexistovaly, ale byly i dávno jednoznačně vyvráceny. Soud přitom může rozhodnout sám i bez návrhu, potřebné listinné důkazy dostává průběžně od právního zástupce a zamítá otci několik návrhů na rozšíření styku. Soud má několik měsíců k dispozici také zprávu vlastního soudního znalce, která upozorňuje, že oba rodiče jsou schopni péči o dítě zabezpečit, a že není důvod, proč by měli být z výchovy vyřazeni a důrazně upozorňuje na možnost trvalého poškození psychiky dívky, pokud bude dál izolována od otce.  Sociální pracovnice Marcela Suralová byla pro své nepřátelské chování z případu vyloučena pro podjatost již před půl rokem, její nadřízení však soud o této skutečnosti neinformovali a neprovedli revizi spisu který vedla a svými tendenčními a nepravdivými zprávami tak zásadně v neprospěch otce ovlivnila. Její vedoucí Tamara Mojžíšová však podjatá nebyla, přesto, že o její neobjektivnosti hovoří i prověrka lékařské komory, přesto, že s paní Suralovou podali neopodstatněné trestní oznámení na otce nezletilé a zásadním způsobem opakovaně chybovala, což potvrdila kontrolou magistrátní úřednice při vyřízení stížností na práci OSPOD v čele s paní Mojžíšovou. Redaktorce ČT Elišce Bučinová paní Mojžíšová pak vědomně lhala, když tvrdila do kamery, že je dívka v pohodě. Dívka přitom pravidelně dochází k psychologovi i psychiatrovi a má ve škole velkou absenci, kterou lékařka zdůvodňuje změnou prostředí dívky. Bez povšimnutí nechal sociální odbor za této situace i fakt, že matka dívce v první třídě změnila školu měsíc před koncem školního roku.

Případ je poznamenán i velkým množstvím chyb (dle mého názoru i schálností) na straně sociálního odboru, které v důsledku zásadně poškozují otce. Týká se to vedení spisu, protokolace a bránění v nahlížení do spisu. Absurdními se zdají situace, kdy otec sedící vedle svého zmocněnce nemůže nahlédnout do spisu své dcery, zatímco zmocněnec může. Nebo odmítnutí vyřízení stížnosti s tím, že byla podána den po lhůtě přesto, že datovou schránkou byla zaslána prokazatelně včas. Samozřejmostí bylo i nečíslování stránek spisu, jejich chaotické zakládání, přečíslovávání, škrtání a nečitelnost. Telefonické rozhovory, na které se například odbor odkazova, nebyly ve spise protokolovány vůbec. Některé dokumenty byly podle otce antidatovány či dodatečně upravovány.

O celém případu je od počátku informován místostarosta pan Karásek. Podle něj je vše v pořádku. Spekuluje se o jeho možném napojení prostřednictvím půjčovny lešení jeho ženy na sociální pracovnici Suralovou s vazbami na stavební firmu, která pro Vinohrady staví. Rovněž tajemnice paní Goláňová je o případu od počátku informována, může však nést zodpovědnost za případné možné organizační selhání a přetížení sociálního odboru v počátku případu. Odbor kontroly magistrátu, pani Havlíčková a paní Třetinová rovněž od počátku o případu vědí a dlouhodobě nad ním prý vedou dozor. Přesto je práce Vinohradského OSPOD prý profesionální. Je otázkou, zda si po Dominikovi další skandál na svých místech mohou dovolit. Vypadá to, že se nehraje o dítě, ale o židle.

Ve věci se zatím angažovala ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. I ona považuje opatření sociálky za nepřiměřené. Pracovnice FOD, jež styk dcery s otcem dozorují, volají po rozšíření styku. OSPOD je k tomu hluchý. Rovněž psycholožka Spondei, která z počátku proslula vyjádřením, že hodina týdně s otcem dívce stačí, již dávno navrhuje rozšíření styku. Prošetřit je třeba i podivné přijetí matky do azylového domu sv. Markéty, které ji bylo přiděleno v době, kdy neměla dítě u sebe a navzdory její duševní nemoci.

Je nepochybné, že je nyní vztah dívky s otcem v troskách. Je to po roce odloučení a života s matkou pro ni jen cizí pán. Nepochybujeme o tom, komu svědčí bezdůvodné prodlužování tohoto velmi krajního řešení, které mělo být zrušeno již v dubnu, kdy policie případ a všechny ostatní obvinění otce ukončila. Minimálně pak po vypracování znaleckých posudků, které v péči otce nevidí problém. Bude tedy zajímavé sledovat, jak dopadne zítra ráno na Městském soudě Brno jednání o osudu ukradené holčičky, kterou bezdůvodně připravili o tátu. Máslo na hlavě nemá jen ÚMČ Brno - Vinohrady a magistrátní odbor kontroly, ale také soud, který se o zprávy sociálky opřel, ignorujíc přitom jednoznačně vyznívající zprávy o výsledcích policejních šetření, dodávané otcem. Lidsky očekávám, že bude dívka na zítřejším jednání soudu vrácena otci, případně svěřena do střídavé péče obou rodičů, jak alternativně otec navrhuje. Neexistuje důvod, proč by měl být z výchovy svého dítěte vyčleněn. Zákon rovněž umožňuje rozsudek, který postupným rozšiřováním styku s otcem jejich vztah obnoví, aby po několika měsících dosáhl rovnovážného stavu, například zmíněné střídavé péče. Jsem přesvědčen, že pracující otec s bytem dostatečně prokázal, že je v jeho silách o dívku pečovat lépe, než duševně nemocná nezaměstnaná matka z azylového domu s nejistou budoucností. Na strašném případu je dobré, že dívka má oba rodiče, kteří mají o výchovu zájem a dokáží ji zabezpečit. Uvidíme. Účast na veřejném soudním jednání zítra ráno potvrdil štáb České televize. Více o případu se také dozvíte v dnešních nebo příštích Soukromých dramatech na Primě. Nepochybuji o tom, že o osudech bezpříkladně arogantních úředníků ještě uslyšíme. A je tomu dobře.