Novináři ukončili zvůli brněnské sociálky

Bohužel až zájem novinářů z idnes.cz a přítomnost kamer ČT a TV Prima ukončily strádání osmileté dívky a jejího otce, kteří byli za vydatného přispění sociálních pracovnic z Brna - Vinohrad bezdůvodně skoro na rok odtrženi jeden od druhého.

Padesátiletý montér Jedlička, který se prakticky sám poslední čtyři roky o dceru staral, zatímco její matka pobývala s přestávkami v psychiatrické léčebně, byl se svou přítelkyní obviněn, že dceru týrá. Ta byla před zraky dětské lékařky odtržena plačící od otce a předána matce.

Spekuluje se o tom, že skutečným důvodem tohoto opatření byla snaha pomoci zajistit dlouhodobě nezaměstnané matce žijící odděleně azylové bydlení a přísun financí od otce. Skutečně, na doporučení OSPOD azylový dům matku za neobvyklých podmínek přijal. Neměla totiž dítě u sebe a byla kvůli sebepoškozování a sebevražedným pokusům dlouhodobě psychiatricky léčena. Den nástupu matky do azylového domu se shodoval se dnem naplánovaného soudního jednání. Jakoby někdo předem věděl, jak soudkyně rozhodne. Jednání soudu však bylo kvůli námitce podjatosti odloženo, a na řadu tak přišlo zmíněné obvinění otce a předběžné opatření. Soud návrhu matky na základě doporučení OSPOD vyhověl.

Situace byla vážná. Otci bylo umožněno vídat se s dcerou pouhou 1 hodinu týdně pod dozorem na Fondu ohrožených dětí. Zoufalá dívka, násilím odtržená od otce, začala mít v novém prostředí azylového domu zdravotní potíže. Významně vzrostl počet absencí dívky ve škole, matka s ní začala navštěvovat psychožku Kunovou v krizovém centru Spondea a dávat jí léky. Snaha matky skrýt strádání dcery a donutit ji zapomenout na otce?

Pan Jedlička se nevzdal. Během několika týdnů dodal na OSPOD i soud velké množství svědectví nezávislých osob, především lékařů, které vyvracely teorie o týrání dívky a upozorňovaly na nutnost ponechat dívku v péči otce, kde se jevila spokojená a byla zvyklá. Rovněž upozornil na velký nepořádek, chyby a nesrovnalosti ve spisové dokunentaci dcery na OSPOD a možnost podjatosti sociální pracovnice Suralové.

Ani poté, co týrání dívky jednoznačně vyloučila soudní znalkyně a všechna trestní oznámení podaná do okolí otce byla policií odložena, neučinil OSPOD, tajemnice, magistrát, ani informovaný soud žádné kroky k nápravě situace. Zdálo se, jakoby jediným zájmem úředníků bylo skrýt svoje pochybení a zpupného pana Jedličku potrestat, zlomit. Ten dál týden co týden trpělivě a klidně chodil na ponižující hodinové schůzky s dcerou pod dozorem, zatímco se jejich vztah ochlazoval.

Na případ jsem se snažil od počátku upozornit. Nevyhýbal jsem se konkrétním jménům. Napsal jsem, že na základě pochybení a lží došlo k bezdůvodnému ohrožení děvčete a jejímu svěření duševně nemocné matce. Vysloužil jsem si trestní oznámení pro pomluvu. Zajímavé bylo, že i toto oznámení policie odložila s tím, že jsem se pomluvy dopustit nemohl, neboť moje tvrzení mají oporu právě v listinných dokumentech založených v samotném spise OSPOD!

Ani toto nedonutilo sebejistý OSPOD k sebereflexi a nápravě chyb. Ukázalo se, jak spolu dokáží úředníci solidárně držet, pokud jim jde o židle. Na počátku případu stálo pochybení sociální pracovnice Marcely Suralové a její vedoucí Tamary Mojžíšové. O případu byla podrobně již na počátku informována tajemnice UMČ Brno - Vinohrady Eva Goláňová a místostarosta Karásek. Dagmar Třetinová z oddělení kontroly magistrátu města Brna neudělala téměř nic, nedokázala ani sepsat řádný protokol z jednání se zmocněncem a ten je přesvědčen, že se setkání s ním a tematu chtěla vyhnout. Psycholožka krizového centra Spondea paní Kunová proslula větou, že hodina týdně s tátou dívce stačí. Až pozděli se začala opatrně zřejmě z obav klonit k rozšíření jejich kontaktů. Větu prý řekla sama dívka. Ředitelka KC Spondea PhDr.Dagmar Úlehlová zcela selhala, když zmocněnci otce odmítla zprostředkovat schůzku s psycholožkou, poskytnout informace o dívce a žádost o prošetření postupu své podřízené smazala s tím, že obsahuje osobní údaje třetí osoby. Zklamáním byl i podivný přístup azylového domu Sv. Markéty. Marie Popovská, ředitelka, nikdy nevysvětlila okolnosti podivného přijetí matky do azylového bydlení. Ke zmocněnci se chovala arogantně a i ona mu odmítla sdělit podrobnější informace o nezletilé. V případu se osobně angažovala ředitelka Fondu ohrožených dětí paní Vodičková. I když byl její postup podle mého názoru váhavý, považuje otec přístup pracovnic FODu, kde jeho hodinová setkávání s dcerou probíhala, za nestranný. Zmínit a pochválit by chtěl paní Giblovou, jejíž neutrální přístup bohužel nebyl samozřejmostí, ale spíše vyjímkou.

Pochvalu a poděkování otce zaslouží především novináři. Díky redaktorům blogů idnes.cz se moje články dostaly na titulní stránku a o otřesném případu se tak dozvěděly desítky tisíc lidí. Články se objevily ve Starobrněnských novinách a na portále Blesk.cz. Eliška Bučinová, redaktorka České televize nejméně dvakrát navštívila Městský soud Brno a krátkými obrazovými reportážemi informovala televizní diváky. Dětská lékařka MUDr. Danuše Menčíková před policií i kamerou TV Prima popřela nevěrohodné tvrzení sociálních pracovnic a úspěšně obhájila svůj postup před lákařskou komorou, která prošetřovala stížnost podanou bránícím se sociálním odborem. Pan Jedlička děkuje hlavně své partnece Veronice, za trpělivost a podporu, svému právníkovi JUDr. Jarošovi, přátelům, známým i neznámým spoluobčanům z Brna - Vinohrad, všem čtenářům a divákům, které případ zaujal a nebyl jim osud jeho dcery lhostejný. Zvlášní poděkování patří paní Márii Křepelkové - milé paní a redaktorce. Dále Janku Kroupovi, Josefu Klímovi a štábu TV Prima. Díky nim se podařilo o případu podrobně informovat statisíce diváků v předvečer závěrečného soudního jednání v pořadu Soukromá dramata.

Skutečně, dlouhé měsíce ležely důkazy o otcově nevině ve spisech a nečinnost úředníků prodlužovaly dívčiny útrapy. Soud zamítl návrhy otce na rozšíření styku. Až práce novinářů a strach z kamer přinutily soud vzít důkazy vážně. Soudkyně Kružíková po měsících otálení rozhodla ponechat dívku v péči nezaměstnané matky, ale předběžně vykonatelným rozsudkem zrušila její nesmyslně krátký kontakt s otcem pod dozorem. Celých 11 měsíců se vídali pouhou 1 hodinu týdně! Otci byl nově určen velmi neobvykle široký styk včetně poloviny prázdnin s tím, že se bude postupně rozšiřovat, aby si dívka ná tátu zase zvykla. Unavený a finančně vyčerpaný otec se proti rozsusku neodvolal.

Od soudu uplynulo již několik měsíců. Dívka je s matkou už v druhém azylovém domě. Cestičku zpátky k tátovi, který je spokojen a cítí z části zadostiučinění, zdá se, našla. Matka prý stále nepracuje, ale je zřejmě pod dozorem a o dívku je postaráno. Vypadá to, že vše nakonec dobře dopadlo. Zájem veřejnosti a práce novinářů byly klíčové. Ukázalo se, s jakou sebejistotou, arogancí a pocitem neohroženosti jednají mnohé sociální pracovnice a spolupracující instituce. Bývá zneužíván nestátní status krizových center a azylových domů k zatajování informací o dítěti nepohodlnému rodiči. Je jisté, že odhalen byl pouze jeden případ z mnoha. Za pozornost stojí jistě mnoho dalších otřesných případů, které mají tu smůlu, že se na světlo nedostanou. Nezbývá, než si těchto případů všímat, upozorňovat na ně a nebýt lhostejný. Policejní šetření, zda v případu ukradené holčičky z Brna - Vinohrad nedošlo ze strany úřednic k trestnému činu, ještě nebylo skončeno.