Česko před Švýcarskem v ochraně práv krkavčích matek

Nedávno jsem byl na obědě s kamarádkou, která již 13 let žije ve Švýcarsku a má tam dvě malé děti. Sama nepracuje a stará se o domácnost a děti tak, jak si její manžel přeje.

Není spokojená. Proč se nevrátí do ČR? Nechce opustit děti. Svévolným odjezdem s dětmi z domova by se podle švýcarských zákonů dopustila únosu! A střídavá péče? To je sice běžná a samozřejmá věc, kterou má ve Švýcarsku skoro každý, jenže to její problém při velké vzdálenosti neřeší. A tak zůstává.

V České republice by se toto stát nemohlo. Přijali jsme sice řadu mezinárodních norem, ale neřídíme se jimi. Situace, kdy matka s dětmi odejde ze dne na den bez vědomí otce neznámo kam, jsou na denním pořádku. Za únos se to nepovažuje. Matka může o své vůli sama změnit dětem úřední adresu trvalého pobytu.

Panu Šebovi česká policie poté, co oznámil zmizení ženy a dětí sdělila, že se nemusí bát, protože je o ně dobře postaráno. Kde jsou mu neřekli, protože si to matka nepřeje. Samozřejmě, falešné obvinění z domácího násilí je již standardní pojistkou. Špička ledovce, pro úřady standard.

Pro ženy, které chtějí děti stěhovat z místa na místo, bez otce samy rozhodovat o jejich osudu, beztresně zneužívat smyšlená obvinění z týrání a muže přes děti vydírat, je přeemancipovaná Česká republika rájem na zemi. To stejné platí pro Slovensko. Civilizovaný svět může závidět.

Diskuse možná zde.