Berme řidičáky i matkám nepředávájícím děti

Srovnejme možnosti rodičů vymáhat dodržování rozsudků soudů nařizujících většinou otcům výživné platit, matkám  styk dětí s otcem umožnit a na tento styk je připravit.

Nechci teď řešit způsob výpočtu výživného ani zda je v silách otců alimenty hradit. Nechci hodnotit, proč se někdy placení vyhýbají, neboť toto téma by si zasloužilo samostatný článek. Čeští rodiče nejsou o nic horší, než ti jinde na světě. Své děti v drtivé většině milují. Chtějí je vychovávat, chránit, živit. Platí výživné a nebráním druhému rodiči v kontaktu s dětmi. Jsou-li v České republice v tomto ohledu anomálie, je třeba je hledat v souvislostech nastavení rodinné politiky, opatrovnického a právního systému, včetně soudního. Jak fungují mechanismy, jež mají ochránit zájem dětí?

Mluvíme o nutnosti zpřísnit postihy pro neplatící otce a hledají se způsoby, jak je k placení donutit. Druhá strana mince jakoby neexistovala. O povinnosti matek se mluví málo, pokud vůbec. Přitom právo na výchovu od obou rodičů je pro dítě minimálně stejně důležité, jako právo být oběma rodiči živeno. Podívejme se, jak je Zákon o rodině, Úmluva o právech dítěte a Listina základních práv a svobod naplňována v české praxi. Pro zjednodušení je neplatičem je otec, nepředávajícím rodičem matka. V praxi to také tak většinou bývá.

Nepředává-li matka otci děti, je pro otce velmi složité to prokázat. Trvá dlouho, než si opatří svědectví a důkazy, matka se často brání tím, že děti byly nemocné. Otec se může obrátit na soud s návrhem o potrestání matky. Zatímco na soudě žádosti otce leží, potřeba dětí vidět otce a jejich zhoršující se vztah nikoho nezajímá. Matky jsou trestány symbolicky malou pokutou, pokud se soud problémem vůbec zabývá. Při podání návrhu na změnu výchovy následuje vleklý soudní spor končící většinou tím, že matka chvíli děti předává lépe, pak je to však ještě horší - mstí se. Neuskutečněný styk otce s dětmi se nenahrazuje (máš smůlu, zkus to zase za 14 dní), ale výživné se zpětně doplatit musí. Zpětně se nevrací ani přeplacené výživné, neřeší se, zda bylo vynaloženo pro děti, nebo je matka utratila třeba za kosmetiku. Neplatí-li otec výživné, může matka ihned po termínu splatnosti podat prostřednictvím advokáta a exekutora návrh na exekuci. Té soud vyhovuje automaticky, rozjede se rychlý, dobře promazaný stroj. Jako důkaz stačí tvrzení matky, jiné než finanční plnění se neuznává, důvody otce pro neplacení (byť třeba objektivní) se nezohledňují.

Stává, že je exekuce nařízena i do budoucna bez časového omezení. Otec tedy platí advokátovi matky a exekutorovi poplatky i za dluh, který nikdy nebyl vymáhán, a který ani neexistoval. Otec zaplatí řádově více, než dluží a exekuce ho zatíží na mnoho let do budoucna. Nezřídka se dostává do velmi svízelné ekonomické situace. Po čtyřech měsících neplacení dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy a otci reálně hrozí vězení. Z vězení nejen výživné neplatí, ale po jeho návratu někdy nenajde ani práci a jeho vyhlídky (vyhlídky dítěte na peníze) jsou ještě menší, než před uvězněním. Paradoxně, stát zaplatí za otce-vězně mnohonásobně víc, než kolik činí jeho dluh.

Nové opatření umožňující neplatičům výživného zabavovat řidičské průkazy skutečně v některých případech pomůže. Aby však nedošlo ke zneužití, nemůže být řidičský průkaz odňat tomu, kdo řízení potřebuje k výkonu zaměstnání. Ale co když auto potřebuje k péči a návštěvě dětí? Bydlí-li děti v odlehlém místě se špatnou dopravní obslužností, jejich čas s otcem se nadále zkrátí a jejich kontakt ztíží. Koho to zajímá? Jsem přesvědčen, že podmínky k vymáhání dlužného výživného jsou v České republice již dost tvrdé. Vězněním neplatičů alimentů jsme raritou a zbytečně plníme věznice. Tam bychom měli zavírat tuneláře. Je obecně známo, že rodiče, kteří mají kontakt se svými dětmi, platí mnohem ochotněji.

Hrazení výživného nelze nadřazovat nad důležitost dostatečného kontaktu dětí s otcem. Takového kontaktu, který otci umožní děti vychovávat. Víkend jednou za čtrnáct dní nestačí. Někteří nemají ani to. Mnoho matek otcům děti nepředává a v kontaktu jim brání. Omezuje ho či ho nějak podmiňuje. Z pocitu vlastnictví, ze msty, z vypočítavosti. Proč je nikdo netrestá, kde je proklamovaný zájem dětí? Co tak začít měřit oběma rodičům stejně? Třeba brát řidičáky i nepředávajícím matkám.

P.S. A pokud matka řidičák k péči potřebuje, nevadí. Třeba je tu otec, který se o děti postarat může, udělá to rád a matce v kontaktu s dětmi bránit nebude.