On hovoří o morální krizi společnosti, ona vychovala syna tak, že zabil svého otce. Stojí vedle sebe. Děláte si legraci?
Pan Okamura upozorňuje na morální a hodnotovou krizi. Měl jsem na něm rád, že si všímá postavení českých otců a upozorňuje na jejich diskriminaci. Věra Čáslavská vychovala svého syna tak, že zabil vlastního otce. Podle mnohých v něm nenávist k otci pěstovala. Nic neobvyklého. Matky brání dětem vídat svoje otce, očerňují je a děti tyto názory přejímají, aniž by svoje otce znaly. Odmítají se pak s nimi stýkat a zavrhují je jen proto, že je nenávidí i maminka. Rozvíjí se tak známý syndrom zavrženého rodiče. V rodině paní Čáslavské došel tento stav za samotnou možnou hranici, i když o míře zavinění paní Čáslavské můžeme diskutovat. Podíl viny nese. Zodpovědnost politiků ano, ale zodpovědnost rodičů ne, pane Okamuro?
Můžeme si vážit lidí pro jejich mimořádné schopnosti, výkony a úspěchy. Nemůžeme ale zapomínat na to, že i oni jsou především lidé, rodiče a děti. Když vzpomínáme na sportovní úspěchy paní Čáslavské, proč zapomínáme na její fatální selhání rodiče? Má pro nás být paní Čáslavská vzorem?
Okamura se hlásí k odvolatelnosti politiků, volá i po stažení paní Čáslavské z veřejného života? Ukazovat se veřejně s paní Čáslavskou a Dominikem Dukou je pokrytectvím. Kážem vodu a pijem víno? Je sport důležitější než rodina? Asi je Vám jedno, pane Okamuro, na čí hřbětě jedete. Hlavně, když je to nahoru.
