Exekuce dítěte potřetí, prohlášení otce

Ve dvou předchozích článcích jsem na příkladu odebrání dcery známé herečce obvinil stát z nepřímého podněcování válek rodičů o děti. Bez tolerantního a stranného rozhodování státu v opatrovnických sporech by se žádná žena neodvážila do práv dítěte tak zásadním způsobem zasáhnout.

Chválím soudce za rozhodnutí využít poslední způsob donucení ženy k respektování soudních rozhodnutí. Kdyby k němu nedošlo, škoda na dítěti by dále rostla. Pokud matka nevydává dítě v režimu střídavé péče otci, vnitřně neakceptuje roli biologického otce v životě jejich dítěte, jsou marné i všechny mediace. Kde není vůle, není bohužel jiná cesta, než represe a tlak. Osobně vyjadřuji přesvědčení, že hlavním viníkem je zde matka, nepřímo stát. Svou roli však sehrávají i media, která ztrácejíc nestrannost, nechávají se vtáhnout do sporů rodičů a stávají se jejich účastníkem, či přímo nástrojem. Nenávist mezi rodiči je tak zbytečně přiživována a mnoho skutků je pak vedeno snahou "demonstrovat" a získat podporu veřejnosti. Jsem přesvědčen, že se otec dítěte zachoval správně a podnikl vše, aby nutnosti odebrání dítěte soudním vykonavatelem zabránil. Je také nepochybné, že samotné předání dítěte nepředstavovalo pro dítě tak velkou zátěž, jako život uprostřed milujících rodičů, kde jeden veřejně zpochybňuje rodičovskou autoritu a schopnosti druhého rodiče. Právě jednání matky dny před předáním otci by mělo být předmětem zájmu orgánu péče o dítě, psychologů a soudu. Problémy při předání jsou již důsledkem tohoto chování.

Dítě svěřte otci
Osobně bych neváhal v dané situaci svěřit dítě do výhradní péče otci, který svou mediální zdrženlivostí a schopností soudní rozhodnutí dodržovat prokazuje, že právě on by byl lepším garantem práv dítěte. V opačném případě se můžeme jen domýšlet, k jakým dalším ještě zoufalejším krokům se matka, která si plete dítě se svým majetkem, odhodlá.
Prohlášení Ondřeje Höppnera, otce Sofie Höppnerové
Ing. Ondřej Höppner
Případ odnětí mé dcery Sofie Höppnerové (6) její matce, herečce I. J., vzbudil široký zájem veřejnosti. Rozhodl jsem se respektovat doporučení soudu, nespolupracovat s médii a událost nekomentovat, abych dceru uchránil od dalšího mediálního tlaku.
V médiích se však objevily dezinformace a byly zatajeny důležité skutečnosti, které jsem nucen jako zákonný zástupce dítěte uvést na pravou míru tímto prohlášením.
Uplatňuji tak právo na odpověď dle § 10 odst. 1 tiskového zákona: "Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit."
Právo na odpověď uplatňuji vůči všem médiím, která o případu informovala, s výjimkou deníku Blesk, který jako jediné médium informoval o případu korektně.
Současně žádám všechna média, aby respektovala právo na soukromí a zdržela se publikování jakýchkoli zpráv, týkajících se soukromí mé dcery, aniž bych jim k tomu poskytl souhlas, což platí především o zveřejňování fotografií dítěte (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ochrana osobnosti - § 11 a § 13).
V případě, že dojde ze strany médií k opětovnému porušení zákona o ochraně osobnosti, budu muset zvažovat kroky dle zákona č. 40/1964 Sb., § 12 odst. 1 a § 13.
Zde je má odpověď:
1) Je mi hluboce líto chování matky, že odmítá dceru na předání řádně připravit a že poskytla médiím nahrávku z odnětí dítěte ze dne 13.3.2011 a s médii na téma naší dcery dlouhodobě spolupracuje. Doufám, že se poučila a situace se nebude muset opakovat.
2) Soud přistoupil k odnětí dítěte matce až poté, co vyčerpal všechny zákonem stanovené možnosti. Matka nepředala dceru za tři roky probíhající střídavé péče (od února 2008) celkem desetkrát a kdyby nezasáhl dne 13.3.2011 soudní vykonavatel, bylo by to 11. porušení rozsudku. Z mé strany nedošlo k porušení rozsudku ani jednou.
3) Matka dostala za opakované porušování rozsudku výstrahu, pokutu, neúspěšně proběhla i návštěva u mediátorů. Matka s rozsudkem o střídavé péči od vynesení rozsudku nesouhlasí a průběžně podniká kroky, aby ji zhatila.
4) Již pár minut po odnětí matce dne 13.3.2011 byla dcera klidná, tulila se k otci a po vystoupení z auta (20 minut po odnětí) tančila se svou mladší sestrou před domem "Kolo kolo mlýnský". Vyplývá to ze zprávy soudního zmocněnce a z výpovědi sociální pracovnice, kteří jeli s otcem a dítětem v autě.
5) Dne 14.3., tedy den po odnětí dítěte matce, přišla dceru k otci navštívit sociální pracovnice a konstatovala, že je dcera veselá, v pohodě, má k otci láskyplný vztah a vše je v naprostém pořádku.
6) Dne 26.3., tedy den před předáním dcery matce, jsem s dcerou navštívil psycholožku. Ta ve své zprávě konstatovala, že jediné, co dceři na systému střídavé péče nevyhovuje, je, "když maminka mluví špatně o tatínkovi". Podobné výroky dítěte o "tlaku matky" jsou zaznamenány již například v soudně znaleckých posudcích z prosince 2009.
7) Po ukončení mého cyklu dne 27.3. jsem dceru řádně předal matce do jejího cyklu střídavé péče. Dceru jsem na předání připravil, proto nenastal žádný problém.
8) Dcera byla ve dvoutýdenním cyklu péče otce jako vždy v naprosté pohodě, jak vyplývá ze soudně znaleckých posudků, z dalších psychologických vyšetření, ze zpráv sociálních pracovnic i z obsáhlé fotodokumentace. Soudní znalci a další odborníci dospěli při svých šetřeních k závěru, že je pro dítě střídavá péče nejlepším řešením.
9) Soud rozhodl o svěření dítěte do střídavé péče již dvakrát: Poprvé městský soud hl. m. Prahy v listopadu 2007 po odvolání otce, podruhé na jaře 2010 obvodní soud Prahy 5.
10) Soud nařídil výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce jako v dané situaci jediný možný krok. Kdyby k němu nedošlo, matka by dítě nepředala, dcera by neviděla dlouhé měsíce a možná i roky svého tátu a prostředí s ním spojené, které patří neodmyslitelně do jejího života.
11) Důvod, proč jsem dosud nepožádal soud o trvalé svěření dcery do výlučné péče, je mé přesvědčení, že dítě potřebuje oba rodiče.

Svěřte dítě otci

Z dlouhodobého přístupu matky totiž rodičovská nezralost přímo sálá. Osobně bych neváhal v dané situaci svěřit dítě do výhradní péče otci, který svou mediální zdrženlivostí a schopností soudní rozhodnutí dodržovat prokazuje, že právě on je lepším garantem práv dítěte. V opačném případě se můžeme jen domýšlet, k jakým dalším ještě zoufalejším krokům se matka, která si plete dítě se svým majetkem, odhodlá.

Protože jsem se k tematu sám také vyjádřil prostřednictvím článků "Exekutor sebral matce dítě. Vítr změn?" a "Jak mi čtenářka vytmavila exekuci dítěte", považuji za svou povinnost uveřejnit zde prohlášení otce nezletilé. Stejně bych postupoval, pokud by mne o zveřejnění svého prohlášení požádala matka. Jedná se sice o blog, nicméně oba články v součtu otevřelo asi 18.000 čtenářů. Protože chci přispět k objektivitě a ne praní špinavého prádla, promiňte mi tentokrát zavřenou diskusi.

Prohlášení Ondřeje Höppnera, otce Sofie Höppnerové

Ing. Ondřej Höppner

Případ odnětí mé dcery Sofie Höppnerové (6) její matce, herečce I. J., vzbudil široký zájem veřejnosti. Rozhodl jsem se respektovat doporučení soudu, nespolupracovat s médii a událost nekomentovat, abych dceru uchránil od dalšího mediálního tlaku.

V médiích se však objevily dezinformace a byly zatajeny důležité skutečnosti, které jsem nucen jako zákonný zástupce dítěte uvést na pravou míru tímto prohlášením.

Uplatňuji tak právo na odpověď dle § 10 odst. 1 tiskového zákona: "Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit."

Právo na odpověď uplatňuji vůči všem médiím, která o případu informovala, s výjimkou deníku Blesk, který jako jediné médium informoval o případu korektně.

Současně žádám všechna média, aby respektovala právo na soukromí a zdržela se publikování jakýchkoli zpráv, týkajících se soukromí mé dcery, aniž bych jim k tomu poskytl souhlas, což platí především o zveřejňování fotografií dítěte (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ochrana osobnosti - § 11 a § 13).

V případě, že dojde ze strany médií k opětovnému porušení zákona o ochraně osobnosti, budu muset zvažovat kroky dle zákona č. 40/1964 Sb., § 12 odst. 1 a § 13.

Zde je má odpověď:

1) Je mi hluboce líto chování matky, že odmítá dceru na předání řádně připravit a že poskytla médiím nahrávku z odnětí dítěte ze dne 13.3.2011 a s médii na téma naší dcery dlouhodobě spolupracuje. Doufám, že se poučila a situace se nebude muset opakovat.

2) Soud přistoupil k odnětí dítěte matce až poté, co vyčerpal všechny zákonem stanovené možnosti. Matka nepředala dceru za tři roky probíhající střídavé péče (od února 2008) celkem desetkrát a kdyby nezasáhl dne 13.3.2011 soudní vykonavatel, bylo by to 11. porušení rozsudku. Z mé strany nedošlo k porušení rozsudku ani jednou.

3) Matka dostala za opakované porušování rozsudku výstrahu, pokutu, neúspěšně proběhla i návštěva u mediátorů. Matka s rozsudkem o střídavé péči od vynesení rozsudku nesouhlasí a průběžně podniká kroky, aby ji zhatila.

4) Již pár minut po odnětí matce dne 13.3.2011 byla dcera klidná, tulila se k otci a po vystoupení z auta (20 minut po odnětí) tančila se svou mladší sestrou před domem "Kolo kolo mlýnský". Vyplývá to ze zprávy soudního zmocněnce a z výpovědi sociální pracovnice, kteří jeli s otcem a dítětem v autě.

5) Dne 14.3., tedy den po odnětí dítěte matce, přišla dceru k otci navštívit sociální pracovnice a konstatovala, že je dcera veselá, v pohodě, má k otci láskyplný vztah a vše je v naprostém pořádku.

6) Dne 26.3., tedy den před předáním dcery matce, jsem s dcerou navštívil psycholožku. Ta ve své zprávě konstatovala, že jediné, co dceři na systému střídavé péče nevyhovuje, je, "když maminka mluví špatně o tatínkovi". Podobné výroky dítěte o "tlaku matky" jsou zaznamenány již například v soudně znaleckých posudcích z prosince 2009.

7) Po ukončení mého cyklu dne 27.3. jsem dceru řádně předal matce do jejího cyklu střídavé péče. Dceru jsem na předání připravil, proto nenastal žádný problém.

8) Dcera byla ve dvoutýdenním cyklu péče otce jako vždy v naprosté pohodě, jak vyplývá ze soudně znaleckých posudků, z dalších psychologických vyšetření, ze zpráv sociálních pracovnic i z obsáhlé fotodokumentace. Soudní znalci a další odborníci dospěli při svých šetřeních k závěru, že je pro dítě střídavá péče nejlepším řešením.

9) Soud rozhodl o svěření dítěte do střídavé péče již dvakrát: Poprvé městský soud hl. m. Prahy v listopadu 2007 po odvolání otce, podruhé na jaře 2010 obvodní soud Prahy 5.

10) Soud nařídil výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce jako v dané situaci jediný možný krok. Kdyby k němu nedošlo, matka by dítě nepředala, dcera by neviděla dlouhé měsíce a možná i roky svého tátu a prostředí s ním spojené, které patří neodmyslitelně do jejího života.

11) Důvod, proč jsem dosud nepožádal soud o trvalé svěření dcery do výlučné péče, je mé přesvědčení, že dítě potřebuje oba rodiče.