Šéfko Skupiny domácího násilí Policie ČR Brno - odstupte!

Ve skříni Aleny Skoumalové, vedoucí skupiny domácího násilí policie ČR byl nalezen kostlivec. Paní Skoumalová, tehdy Sedláčková měla osobně přesvědčovat muže obviňovaného z domácího násilí, aby se odstěhoval z domu a vzdal boj o dítě.

Případ popisuje jeho aktér:

Případ popisuje jeho aktér takto:
"Moje manželství bylo v krizi. Naše neshody pramenily podle mého názoru z názoru manželky, že nemám zasahovat do výchovy "jejího" dítěte a mým úkolem je pracovat, abychom mohli jet na dovolenou. Poté, co jsem nesouhlasil s rozvodem a svěřením dítěte do péče matky, dozvěděl jsem se od ženy, že mi dítě sebere, donutí mne se ze společného domu odstěhovat a dál jí dům platit. Prý to tak chodí. Pokud nebudu dobrovolně souhlasit, udělá mi ze života peklo.
Na prvním soudním stání jsem se slyšel, že naše dítě údajně fyzicky nadměrně trestám a jeho matku fyzicky a verbálně napadám. Začaly mi chodit pozvánky k psychologům a především na policii, kde jsem byl opakovaně dotazován, proč se onoho jednání dopouštím, aniž bych byl napřed řádně a nestranně vyslechnut. Poté, co jsem se seznámil se skutky, kterých jsem se měl údajně dopusti, jsem si uvědomil, že se naopak moje žena takto chová, křičí na mne i před dítětem sprostě, háže po mně věci, tahá mne za vlasy, kouše a kope, před lidmi mne ponižuje a vydírá. Jinými slovy, pokud mělo být takové jednání domácím násilím, byl jsem naopak já obětí nikoliv pachatelem.
Poté, co jsem začal usilovat o střídavou péči, agrese a smyšlená obvinění ze strany mojí ženy vzrostly. Na policii jsem byl pečený vařený. Zatímco moje sdělení, že mne žena i před dítětem napadá, vyvolávala na místním oddělení policie smích a neskrývanou nechuť protokoly sepisovat, byla naopak její tvrzení brána velmi vážně. Náš případ byl z oddělení "obyčejné" policie předán na oddělení Skupiny domácího násilí v Brně. Musím říci, že jednání této složky policie na mne působila seriozním dojmem, a že jsem měl konečně chvíli pocit, že se vše vysvětlí. Šokem však pro mne byl rozhovor se zmiňovanou šéfkou oddělení Alenou Sedláčkovou (Proběhl mimo protokol v "přátelském" nějak takto:
Policistka / obviněný Novák
Pane Novák, kdy to všechno skončí?
Ale co? Já nikomu nic nedělám
Neříkejte. Ono na každým šprochu pravdy trochu. Paní Nováková nám sem pořád chodí
Já vím. Jenže já jí nic nedělám. Ona si to všechno vymýšlí, protože se nechci rozvést a nechat jí dítě v péči. Ona by mi ho pak ani nedávala.
A jak to můžete vědět?
Protože mi to řekla.
Jenže jak si myslíte že to vaše neustálé obviňování skončí? Nedělá dobrotu, když spolu bydlíte pod jednou střechou Neuvažoval jste o tom, že byste se odstěhoval?
Proč bych se měl stěhovat? Nic jsem neudělal. Dům je stejně její, jako můj, navíc mám v domě firmu. Ona si všechno vymýšlí, aby mne z domu dostala, a aby si vyrobila důkazy o tom, že se nedokážeme normálně domluvit a zhatila tak střídavou péči, o kterou usiluji.
Já bych se na vašem místě odstěhovala. A také by se to uklidnilo, kdybyste jí dítě nechal v péči. Však ona by Vám ho dávala a vzal byste ho jednou za 14 dní k rodičům.
Podívejte já jí fakt nic nedělám. Nechte mě klidně vyšetřit na detektoru lži. Nelžu. To ona mne napadá a nikdo s tím nic nedělá.
Pane Novák, abyste se nedivil. Já Vás klidně pošlu ke znalci, ale pokud se přikloní k názoru, že ženu týráte, můžete taky skončit na 3 roky ve vězení.
Se znalostí vrtkavosti posudků soudních znalců a psychologů jsem raději zmírnil tón řeči, podepsal protokoly a odešel. nedlouho poté jsem byl se ženou napaden již před svědky. Bila mne vařečkou do hlavy a ramene, když jsem v náručí držel dítě a nebránil se. Raději jsem se odstěhoval, aby dítě nemuselo být dál svědkem agresí matky vůči otci. Policisté spis zavřeli s tím, že se nemůže jednat o domácí násilí mnou páchané, neboť jsem aspoň v tomto případě byl v roli oběti. Mělo jít o pouhé neshody mezi manžely. Věc byla předána přestupkové komisi. Ta později ženu potrestala pokutou za napadení mojí osoby, řízení proti mne bylo zastaveno poté, co jsem prokázal, že žena lže.
Žena změnila strategii. Začala mi vstup do domu ztěžovat a obviňovala mne z týrání, nyní již psychického. Asi proto, že se hůře prokazuje
Znovu jsem se na skupinu domácího násilí a paní Sedláčkovou (Skoumalovou) obrátil o pomoc. Byl jsem odmítnut. Jedná se již o vyřešený přestupek. Žena mi posilněná nezájmem policie vyměnila zámky u našeho domů úplně a dokonce dosáhla mého měsíčního vykázání z domu předběžným opatřením. To přesto, že nikdy nepřinesla žádné skutečné důkazy o tom, že bych ji napadal nebo týral a já podle mého názoru prokázal opak, nikdy nezačala být za bránění mi v užívání společného domu a prokazatelně smyšlená trestní oznámení pro domácí násilí trestně stíhaná a postavená před soud. O dítě se již několik let formou střídavé péče, které se mi podařilo dosáhnot, snad dobře a s láskou starám. Kromě něho jsem o všechno přišel. Majetek i dům, ve kterém nyní žena bydlí se svým přítelem. Ve finanční tísni jsem byl nucen příjmout její výrazně nevýhodnou nabídku na finanční vyrovnání.
A tak nevím, pomáhá paní Skoumalová i skutky, nebo jen slovy bourat mýtus o ženách, jako obětech domácího násilí? Jsou její dobře míněné "rady" mimo protokol v její práci standardem nebo ojedinělým pochybením? Uvědomuje si paní Skoumalová, že pokud nebude dle platného zákona křivé obvinění z domácího násilí trestáno, bude i její speciální policejní útvar zbytečně přetěžovám smyšlenými obviněními žen, které si jen chtějí pomovi k majetku a dětem? Mediální vystupování paní Skoumalové považuji za pokrytectví a ji samotnou za osobu stělesňující přežité společenské předsudky, že muž má opustit majetek a děti, které patří matce. A když nic jiného, považuji její rozhovor s panem Novákem mimo protokol za vysoce neprofesionální. Paní Skoumalová není nestranným odborníkem a měla by ze své pozice vedoucí skupiny domácího násilí policie ČR v Brně odstoupit.

"Moje manželství bylo v krizi. Naše neshody pramenily podle mého názoru z názoru manželky, že nemám zasahovat do výchovy "jejího" dítěte a mým úkolem je pracovat, abychom mohli jet na dovolenou. Poté, co jsem nesouhlasil s rozvodem a svěřením dítěte do péče matky, dozvěděl jsem se od ženy, že mi dítě sebere, donutí mne se ze společného domu odstěhovat a dál jí dům platit. Prý to tak chodí. Pokud nebudu dobrovolně souhlasit, udělá mi ze života peklo.

Na prvním soudním stání jsem slyšel, že naše dítě údajně fyzicky nadměrně trestám a jeho matku fyzicky a verbálně napadám. Začaly mi chodit pozvánky k psychologům a především na policii, kde jsem byl opakovaně dotazován, proč se onoho jednání dopouštím, aniž bych byl napřed řádně a nestranně vyslechnut. Poté, co jsem se seznámil se skutky, kterých jsem se měl údajně dopustit, jsem si uvědomil, že se naopak moje žena takto chová, křičí na mne i před dítětem sprostě, háže po mně věci, tahá mne za vlasy, kouše a kope, před lidmi mne ponižuje a vydírá. Jinými slovy, pokud mělo být takové jednání domácím násilím, byl jsem naopak já obětí nikoliv pachatelem.

Poté, co jsem začal usilovat o střídavou péči, agrese a smyšlená obvinění ze strany mojí ženy vzrostly. Na policii jsem byl pečený vařený. Zatímco moje sdělení, že mne žena i před dítětem napadá, vyvolávala na místním oddělení policie smích a neskrývanou nechuť protokoly sepisovat, byla naopak její tvrzení brána velmi vážně.

Náš případ byl z oddělení "obyčejné" policie předán na oddělení Skupiny domácího násilí v Brně. Musím říci, že jednání této složky policie na mne působilo seriozním dojmem, a že jsem měl konečně chvíli pocit, že se vše vysvětlí. Šokem však pro mne byl rozhovor se zmiňovanou šéfkou oddělení Alenou Sedláčkovou (Proběhl mimo protokol v "přátelském" duchu nějak takto:

Policistka / obviněný Novák

Pane Novák, kdy to všechno skončí?

Ale co? Já nikomu nic nedělám

Neříkejte. Ono na každým šprochu pravdy trochu. Paní Nováková nám sem pořád chodí

Já vím. Jenže já jí nic nedělám. Ona si to všechno vymýšlí, protože se nechci rozvést a nechat jí dítě v péči. Ona by mi ho pak ani nedávala.

A jak to můžete vědět?

Protože mi to řekla.

Jenže jak si myslíte že to vaše neustálé obviňování skončí? Nedělá dobrotu, když spolu bydlíte pod jednou střechou Neuvažoval jste o tom, že byste se odstěhoval?

Proč bych se měl stěhovat? Nic jsem neudělal. Dům je stejně její, jako můj, navíc mám v domě firmu. Ona si všechno vymýšlí, aby mne z domu dostala, a aby si vyrobila důkazy o tom, že se nedokážeme normálně domluvit a zhatila tak střídavou péči, o kterou usiluji.

Já bych se na vašem místě odstěhovala. A také by se to uklidnilo, kdybyste jí dítě nechal v péči. Však ona by Vám ho dávala a vzal byste ho jednou za 14 dní k rodičům.

Podívejte já jí fakt nic nedělám. Nechte mě klidně vyšetřit na detektoru lži. Nelžu. To ona mne napadá a nikdo s tím nic nedělá.

Pane Novák, abyste se nedivil. Já Vás klidně pošlu ke znalci, ale pokud se přikloní k názoru, že ženu týráte, můžete taky skončit na 3 roky ve vězení.

Se znalostí vrtkavosti posudků soudních znalců a psychologů jsem raději zmírnil tón řeči, podepsal protokoly a odešel. Nedlouho poté jsem byl ženou napaden již před svědky. Bila mne vařečkou do hlavy a ramene, když jsem v náručí držel dítě a nebránil se. Raději jsem se odstěhoval, aby dítě nemuselo být dál svědkem agresí matky vůči otci. Policisté spis zavřeli s tím, že se nemůže jednat o domácí násilí mnou páchané, neboť jsem aspoň v tomto případě byl v roli oběti. Mělo jít o pouhé neshody mezi manžely. Věc byla předána přestupkové komisi. Ta později ženu potrestala pokutou za napadení mojí osoby, řízení proti mne bylo zastaveno poté, co jsem prokázal, že žena lže.

Žena změnila strategii. Začala mi vstup do domu ztěžovat a obviňovala mne z týrání, nyní již psychického. Asi proto, že se hůře prokazuje.

Znovu jsem se na skupinu domácího násilí a paní Sedláčkovou (Skoumalovou) obrátil o pomoc. Byl jsem odmítnut. Jedná se již o vyřešený přestupek. Žena mi posilněná nezájmem policie vyměnila zámky u našeho domu úplně a dokonce dosáhla mého měsíčního vykázání z domu předběžným opatřením. To přesto, že nikdy nepřinesla žádné skutečné důkazy o tom, že bych ji napadal nebo týral a já podle mého názoru prokázal opak, nikdy nezačala být za bránění mi v užívání společného domu a prokazatelně smyšlená trestní oznámení pro domácí násilí trestně stíhaná a postavená před soud. O dítě se již několik let formou střídavé péče, které se mi podařilo dosáhnot, snad dobře a s láskou starám. Kromě něho jsem o všechno přišel. Majetek i dům, ve kterém nyní žena bydlí se svým přítelem. Ve finanční tísni jsem byl nucen příjmout její výrazně nevýhodnou nabídku na finanční vyrovnání."

A tak nevím, pomáhá paní Skoumalová i skutky nebo jen slovy bourat mýtus o ženách, jako výhradních obětech domácího násilí? Jsou její dobře míněné "rady" mimo protokol v její práci standardem nebo ojedinělým pochybením? Uvědomuje si paní Skoumalová, že pokud nebude dle platného zákona křivé obvinění z domácího násilí trestáno, bude i její speciální policejní útvar zbytečně přetěžován smyšlenými obviněními žen, které si jen chtějí pomoci k majetku a dětem? Mediální vystupování paní Skoumalové považuji za pokrytectví a ji samotnou za osobu stělesňující přežité společenské předsudky, že muž má opustit majetek a děti, které patří matce. A když nic jiného, považuji její rozhovor s panem Novákem mimo protokol za vysoce neprofesionální. Paní Skoumalová není nestranným odborníkem a měla by ze své pozice vedoucí skupiny domácího násilí policie ČR v Brně odstoupit.

Paní Skoumalovou uvidíte dnes v pořadu Máte slovo s M. Jílkovou na ČT1 ve 20.50. Jméno obviněného bylo změněno, příběh nikoliv.