Bití dětí je potřebné, normální a vhodné

Každý normální rodič dítěti sem tam nařeže, ale zná míru a nepřehání to. Bití dětí má svoje pravidla, které není nutné definovat zákonem, ani vyhláškami. Definuje je zdravý rozum.

Chci zdůraznit, že neschvaluji bití dětí hlava nehlava. Mluvím zde o fyzickém trestu, ke kterému sáhne rodič s chladnou hlavou po vyčerpání "mírových" prostředků. Dítě musí vědět, že nezáleží na vnějších okolnostech, ale pouze na něm samotném, zda výprask dostane, či nikoliv.

Chci zdůraznit, že neschvaluji bití dětí hlava nehlava. Mluvím zde o fyzickém trestu, ke kterému sáhne rodič s chladnou hlavou po vyčerpání "mírových" prostředků. Dítě musí vědět, že nezáleží na vnějších okolnostech, ale pouze na dítěti samotném, zda výprask dostane, či nikoliv.
Každé dítě má období, kdy to zkouší. Hledá hranice. Nikdy jsem to s výpraskem nepřeháněl. Když už k tomu bohužel došlo, snažil jsem se, aby se z toho dítě poučilo, aby vědělo proč dostalo, a že ho přesto mám rád. Pak jsme na to rychle zapomněli a zase se smáli. Stále ale dobře ví, že pokud mi dá důvod, budu to muset udělat a udělám to bez váhání.  Proto svoje dítě dnes už téměř nikdy přes zadek neplácnu. Není to potřeba.
Nekonečné vysvětlování, promlouvání do duše, sliby, rozmazlování přemírou odměn, nesplněné hrozby. To vše představuje pro dítě větší psychické zatížení, než fyzický trest, pokud je správně realizován. Rodič může být kamarádem, ale také musí být ochráncem, autoritou, osobností a vzorem, tím, kdo určuje pravidla, kontroluje jejich dodržování a je schopen toto dodržování vymáhat.
Výprask není prostředkem k ventilaci špatné nálady rodiče, ukájení sadistických choutek či zvyšování si pocitu vlastní moci a důležitosti. Výprask je důležitým prostředkem výchovy dětí, který patří k naší kultuře. Je to jazyk, kterému dobře rozumí i malé dítě.

Každé dítě má období, kdy to zkouší. Hledá hranice. Nikdy jsem to s výpraskem nepřeháněl. Když už k tomu bohužel došlo, snažil jsem se, aby se z toho dítě poučilo, aby vědělo proč dostalo, a že ho přesto mám rád. Pak jsme na to rychle zapomněli a zase se smáli. Stále ale dobře ví, že pokud mi dá důvod, budu to muset udělat a udělám to bez váhání.  Proto svoje dítě dnes už téměř nikdy přes zadek neplácnu. Není to potřeba.

Nekonečné vysvětlování, promlouvání do duše, sliby, rozmazlování přemírou odměn, nesplněné hrozby. To vše představuje pro dítě větší psychické zatížení, než fyzický trest, pokud je správně realizován. Rodič může být kamarádem, ale také musí být ochráncem, autoritou, osobností a vzorem, tím, kdo určuje pravidla, kontroluje jejich dodržování a je schopen toto dodržování vymáhat.

Výprask není prostředkem k ventilaci špatné nálady rodiče, ukájení sadistických choutek či zvyšování si pocitu vlastní moci a důležitosti. Správně a rozumně realizovaný fyzický trest je důležitým prostředkem výchovy dětí, který patří k naší kultuře. Je to jazyk, kterému dobře rozumí i malé dítě.