Předsedkyni Fondu ohrožených dětí, Marii Vodičkové

1. 08. 2011 22:21:50
Vážená paní Vodičková, reaguji na Váš ranní článek "Soukromí důležitější než rodina", v němž se pozastavujete nad nesmyslností zákazu zveřejňovat fotografie dětí z ústavu, jimž hledáte náhradní rodiče.

Takto lze snad Váš článek čtenářům zjednodušit. Souhlasím s Vámi. Zákony při nejlepší vůli nedokáží řešit všechny situace a jejich důsledným dodržováním někdy poškozujeme ty, které zákon zamýšlel chránit. Je známou pravdou, že co oko nevidí, srdce nebolí. Ale platí to i naopak. Co oko vidí, to srdce bolí. Určitě srdce, které není z kamene. Srdce mnoha z nás, srdce Vaše i moje. Naše srdce zabolí a pohne se. Někdy tak silně, že se stává pohnutkou a impulsem, abychom takové dítě adoptovali či mu jinak konkrétně pomohli.

Vážená paní Vodičková, reaguji na Váš ranní článek "Soukromí důležitější než rodina", v němž se, jako předsedkyně Fondu ohrožených dětí, pozastavujete nad nesmyslností zákazu zveřejňovat fotografie dětí z ústavu, jimž hledáte náhradní rodiče.
Takto lze snad Váš článek čtenářům zjednodušit. Souhlasím s Vámi. Zákony při nejlepší vůli nedokáží řešit všechny situace a jejich důsledným dodržováním někdy poškozujeme ty, které zákon zamýšlel chránit. Je známou pravdou, že co oko nevidí, srdce nebolí. Ale platí to i naopak. Co oko vidí, to srdce bolí. Určitě srdce, které není z kamene. Srdce mnoha z nás, srdce Vaše i moje. Naše srdce zabolí a pohne se. Někdy tak silně, že se stává pohnutkou a impulsem, abychom takové dítě adoptovali či mu jinak konkrétně pomohli.
Postižené děti, které nemají rodiče, se nemají za co stydět. Naopak, stydět by se měli ti, kvůli kterým jsou tyto děti v ústavech. Pohled na fotografii dítěte hledajícího rodiče je pro mnohé mementem. Pro dítě pak šancí změnit život, vyhrát v loterii. S fotografií se tyto šance výrazně zvyšují a převažují teoretická rizika s tím spojená. Proto si i já myslím, že inzerce s fotografií by neměla být omezena pouze na dospělé lidi hledající lásku, ale měla by být povolena i dětem hledajícím lásku, byť rodičovskou. Právě děti po ní touží a potřebují ji nevíce. Naší povinností je jim v hledání pomoci. Tak, jak to děláte a chcete dělat Vy. Stojím na straně dětí, proto i zde stojím na Vaší straně, podporuji Vás a děkuji.
Dovolte mi však i několik kritických slov. Snažíte se vzbudit v lidech soucit a zájem o opuštěné děti. V našich ústavech je jich rekordně mnoho. Je záslužné snažit se najít jim znovu rodiče. Vím, že sama jste adoptivní matka. Při vší úctě však Vaše snaha a osobní příklad nestačí. Dostat dítě z ústavu je mnohem těžší, než dostat ho do ústavu. O děti by se měli starat především rodiče. Rodina je přirozeným zdrojem zdrojem solidarity, pomoci a lásky, kterou pro svoje děti hledáte. Děti z úplných rodin s fungujícími vazbami na příbuzné z obou stran v ústavech nenajdeme. Co děláte proto, aby se rodiny nerozpadaly a děti nekončily v péči jen jednoho rodiče bez kontaktů na rodinu druhého rodiče? Je jasné, že jeden rodič péči o dítě, zvláště zdravotně postižené, zabezpečí mnohem obtížněji, než dodiče dva s podporou všech příbuzných.
Vážená paní Vodičková. Pro svoje děti hledáte lásku. Ta ale nezmizela, stále existuje. Jen se k dětem nemůže dostat. Úměrně k počtu dětí v ústavech je i velmi mnoho otců, kteří se rvou za možnost se o svoje děti starat. Místo toho, abychom si jich vážili a podporovoli je, tak jim hážeme klacky pod nohy a děláme z nich domácí násilníky. Ptáte se, jak s tím souvisí Vaše práce? Velice úzce. Jste veřejně činná osoba. Věnujte svoji pozornost články i práci FODu více podpoře otců. Pomůžete nejenom jim a dětem, ale také ženám! Ano, mluvím o ženách singles, kolem 30 let věku, které nemohou najít najít životního partnera. Není divu. Za současné situace chabé ochrany práv práv otců se do rodičovství a manželství hrne jen málo který muž. V České republice vychovávají muže ženy. A ženy za muže mamánky nechtějí. Stále více mladých žen tak odmítá porodit dítě do rodiny rodiny bez otce, rezignuje na svoji mateřskou roli a trápí se. Zdá se, jako byste si tuto jednoduchou rovnici neuvědomovala. Zcela totiž nechápu, jak jsme mohla počátkem tohoto roku na semináři o rodině v parlamenu ČR vystoupit proti střídavé péči. Muži, kteří se ke střídavé péči hlásí, chtějí pro děti dobro. Znají svou zodpovědnost a hlásí se k ní. Takové lidi přece k dětem hledáte! Střídavá péče není cílem, ale důsledkem špatného fungování českého státu v oblasti rodinné politiky, práva a osvěty. V této oblasti Fond ohrožených dětí a Vy osobně můžete mnoho udělat. Stačí si přiznat, že stejně, jako mezi různými národy a rasami jsou lidé dobří a zlí, tak i mezi muži a ženami jsou stejnou měrou potenciálně dobří a špatní rodiče či domácí násilníci. Ano, muž může být a bývá ve stejné míře obětí domácího násilí, jako žena. Kolik tísňových linek pro muže, kolik azylových domů pro muže, kolik seminářů s osvětou k této problematice jste již zorgamizovali? Hledáte dětem rodiče, táty nebo jen mámy? Co jste udělala proto, aby děti neztrácely otce?
Přímo na Vaší pobočce Fondu ohrožených dětí v Brně se již 3/4 roku pouhou hodinu týdně (pokud matka dívku dovede) setkává se svou dcerou pod dozorem pan Jedlička. Soud mu dceru na základě lživé zprávy sociální pracovnice a obvinění z týrání odebral a svěřil ji do azylového domu duševně nemocné, nezaměstnané matce. Svědky tohoto naprosto brutálního příkladu šlendriánu a zneužití úřední moci jsou přímo Vaše kolegyně a podřízení. Průběžně informují sociální odbor o zhoršujícím se původně pěkném vztahu dcery k otci a doporučují okamžité rozšíření jejich styku. Není divu. Hodina týdně rozhodně není naplněním práva dítěte na oba rodiče. Sociální odbor tyto zprávy ignoruje. Podle názoru vedoucí sociálního odboru, je dívka "v pohodě" a je třeba vyčkávat. Z milovaného táty se zatím stává cizí pán. Z titulu své funkce předsedkyně Fondu ohrožených dětí máte nejen možnost, ale i povinnost v případu pana pana Jedličky a jeho dcery zasáhnout. V duchu svého článku ukončete jejich dlouhotrvající nesmyslnou izolalaci a zbytečné strádání. Postavíte se na stranu dítěte nebo podjatého sociálního odboru, čelícího trestnímu oznámení. Co uděláte proto, aby Lada Jedličková neztrácela otce?
Bez zásadního posílení institutu rodiny a ochrany práv otců se bude krize rodiny a s tím spojená krize společnosti prohlubovat. Stále více rodin a dětí bude žít v potenciálním ohrožení a nárůstu počtu nezletilých v ústavech nezabrání ani Vaše dosavadní úsilí. Vztahy jsou křehké, snadno se lámou a špatně se slepují. Chápání situace v širších souvislostech Vašemu úsilí a dětem pomůže. Přečtěte si článek mladá psycholožky Olgy Trampotové - "Až se rozvedeme, táta zmizí". Popisuje realitu. Společnost nepotřebuje změnu kosmetickou, ale zásadní. Máte v rokou mnohem více, než si myslíte. Využijte toho, pro naše děti.

Postižené děti, které nemají rodiče, se nemají za co stydět. Naopak, stydět by se měli ti, kvůli kterým jsou tyto děti v ústavech. Pohled na fotografii dítěte hledajícího rodiče je pro mnohé mementem. Pro dítě pak šancí změnit život, vyhrát v loterii. S fotografií se tyto šance výrazně zvyšují a převažují teoretická rizika s tím spojená. Proto si i já myslím, že inzerce s fotografií by neměla být omezena pouze na dospělé lidi hledající lásku, ale měla by být povolena i dětem hledajícím lásku rodičovskou. Právě děti po ní touží a potřebují ji nevíce. Naší povinností je jim v hledání pomoci. Tak, jak to děláte a chcete dělat Vy. Stojím na straně dětí, proto i zde stojím na Vaší straně, podporuji Vás a děkuji.

Dovolte mi však i několik kritických slov a podnětů. Snažíte se vzbudit v lidech soucit a zájem o opuštěné děti. V našich ústavech je jich rekordně mnoho. Je záslužné snažit se najít jim znovu rodiče. Vím, že sama jste adoptivní matka. Při vší úctě však Vaše snaha a osobní příklad nestačí. Dostat dítě z ústavu je mnohem těžší, než dostat ho do ústavu. O děti by se měli starat především rodiče. Rodina je přirozeným zdrojem zdrojem solidarity, pomoci a lásky, kterou pro svoje děti hledáte. Děti z úplných rodin s fungujícími vazbami na příbuzné z obou stran v ústavech nenajdeme. Co děláte proto, aby se rodiny nerozpadaly a děti nekončily v péči jen jednoho rodiče bez kontaktů na rodinu druhého rodiče? Je jasné, že jeden rodič péči o dítě, zvláště zdravotně postižené, zabezpečí mnohem obtížněji, než rodiče dva s podporou všech příbuzných.

Vážená paní Vodičková. Pro svoje děti hledáte lásku. Ta ale nezmizela, stále existuje. Jen se k dětem nemůže dostat. Úměrně k počtu dětí v ústavech je i velmi mnoho otců, kteří se rvou za možnost se o svoje děti starat. Místo toho, abychom si jich vážili a podporovali je, tak jim hážeme klacky pod nohy a děláme z nich domácí násilníky. Ptáte se, jak s tím souvisí Vaše práce? Velice úzce. Jste veřejně činná osoba. Věnujte svoji pozornost, články i práci FODu více podpoře otců. Pomůžete nejenom jim a dětem, ale také ženám! Ano, mluvím o ženách singles, kolem 30 let věku, které nemohou najít životního partnera. Není divu. Za současné situace chabé ochrany práv otců se do rodičovství a manželství hrne jen málo který muž. V České republice vychovávají muže ženy. A ženy za muže mamánky nechtějí. Stále více mladých žen tak odmítá porodit dítě do rodiny bez otce, rezignuje na svoji mateřskou roli a trápí se.

Zdá se, jako byste si tuto jednoduchou rovnici neuvědomovala. Zcela totiž nechápu, jak jsme mohla počátkem tohoto roku na semináři o rodině v parlamenu ČR vystoupit proti střídavé péči. Muži, kteří se ke střídavé péči hlásí, chtějí pro děti dobro. Znají svou zodpovědnost a chtějí ji naplnit. Takové lidi přece k dětem sama hledáte! Střídavá péče není cílem, ale důsledkem špatného fungování českého státu v oblasti rodinné politiky, práva a osvěty. V této oblasti Fond ohrožených dětí a Vy osobně můžete mnoho udělat. Stačí si přiznat, že stejně, jako mezi různými národy a rasami jsou lidé dobří a zlí, tak i mezi muži a ženami jsou stejnou měrou potenciálně dobří a špatní rodiče či domácí násilníci. Ano, muž může být a bývá ve stejné míře obětí domácího násilí, jako žena. Kolik tísňových linek pro muže, kolik azylových domů pro muže, kolik seminářů s osvětou k této problematice jste již zorgamizovali? Hledáte dětem rodiče, táty nebo jen mámy? Co jste udělala proto, aby děti neztrácely otce?

Přímo na Vaší pobočce Fondu ohrožených dětí v Brně se již 3/4 roku pouhou hodinu týdně (pokud matka dívku dovede) setkává se svou dcerou pod dozorem pan Jedlička. Soud mu dceru na základě lživé zprávy sociální pracovnice a smyšleného obvinění z týrání odebral a svěřil ji do azylového domu duševně nemocné, nezaměstnané matce. Svědky tohoto naprosto brutálního příkladu šlendriánu a zneužití úřední moci jsou přímo Vaše kolegyně a podřízení. Průběžně informují sociální odbor o zhoršujícím se původně pěkném vztahu dcery k otci a doporučují okamžité rozšíření jejich styku. Není divu. Hodina týdně rozhodně není naplněním práva dítěte na oba rodiče. Sociální odbor tyto zprávy ignoruje. Podle názoru vedoucí sociálního odboru, je dívka "v pohodě" a je třeba vyčkávat. I když policejní šetření týrání jednoznačně vyvrátila už před měsíci. Z milovaného táty se zatím stává cizí pán. Z titulu své funkce předsedkyně Fondu ohrožených dětí máte nejen možnost, ale i povinnost v případu pana Jedličky a jeho dcery zasáhnout. V duchu svého článku ukončete jejich dlouhotrvající nesmyslnou izolalaci a zbytečné strádání. Co uděláte dnes proto, aby Lada Jedličková nepřišla o tátu?

Bez zásadního posílení institutu rodiny a ochrany práv otců se bude krize rodiny a s tím spojená krize společnosti prohlubovat. Stále více rodin a dětí bude žít v potenciálním ohrožení a nárůstu počtu nezletilých v ústavech nezabrání ani Vaše dosavadní úsilí. Vztahy jsou křehké, snadno se lámou a špatně se slepují. Chápání situace v širších souvislostech Vašemu úsilí a dětem pomůže. Přečtěte si článek mladé psycholožky Olgy Trampotové - "Až se rozvedeme, táta zmizí". Popisuje realitu. Zkuste s tím něco udělat. Léčíte odřeniny na těle, které krvácí ze žil. Společnost nepotřebuje změnu kosmetickou, ale zásadní. Máte v rukou mnohem více, než si myslíte. Využijte toho, pro naše děti. Vaše další kroky budu s napětím sledovat.

Petr Cihlář

Aktualizace: Paní Vodičková reaguje

Autor: Petr Cihlář | pondělí 1.8.2011 22:21 | karma článku: 30.08 | přečteno: 5363x

Další články blogera

Petr Cihlář

Vážený pane Drahoši

Všechno znal, všechno uměl, na všechno si troufal. Skoro všichni ho podporovali a přimlouvali se za něho. Zdál se být ideálním kandidátem. Cestu měl zametenou. Než si to pokazil sám.

30.1.2018 v 7:59 | Karma článku: 40.44 | Přečteno: 1680 | Diskuse

Petr Cihlář

K svátku jen některých žen (a mužů)

Dnešek překvapivě není svátkem všech žen bez vyjímky, ale je nově i svátkem některých mužů. Je čas to připomenout.

8.3.2016 v 8:48 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 584 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Příběh paní Květy

Psal se začátek devadesátých let minulého století, Květa s Martinem byli dva roky spolu a chystali se založit rodinu. Domek na okraji pošumavského městečka byl čerstvě dobudován svépomocí a s přispěním jejích rodičů.

21.11.2018 v 20:41 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 80 | Diskuse

Jana Slaninová

Přeprogramované biorytmy aneb Umím ještě vstávat do práce?

Včera mi skončila pracovní neschopnost. Po šesti týdnech, jsem se maličko bála, že už neumím chodit do práce. Taky že jsem už možná zapomněla i to, kam se vkládá čipová karta a co hůř. Že nebudu vědět, jak pracovat.

21.11.2018 v 19:35 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 255 | Diskuse

Martin Faltýn

Historie jednoho talíře

Jednou za čas jej vyndám ze skříně a věnuji mu veškerou péči spolu se vzpomínkami, kterou na něj mám. Je vysněný, vytoužený. A je tak trochu jako důkaz, že jsou věci mezi nebem a zemí...

21.11.2018 v 13:26 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 221 | Diskuse

Libuše Palková

Ženská obřízka

V souvislosti s kritikou jiných kultur velmi často zaznívá, a zcela právem, že nejodpornějším způsobem násilí na ženách je právě nucená obřízka. Ale věděli jste, že před zhruba 150 lety něco podobného navrhoval anglický psychiatr?

21.11.2018 v 12:25 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 3808 | Diskuse

Pavel Hewlit

Raději třikrát zazvoním než vás jednou škrábat

Víte, co má tramvaják největšího? Nějaké odhady? Ne, ne, ne, ne Vy sprosťáci, ale fuj. Tramvaják má přeci největší palec. Od toho, jak pořád zvoní.

21.11.2018 v 10:52 | Karma článku: 26.70 | Přečteno: 626 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz