Ředitelka školky může i zabít. V pořádku

Nic není černé nebo bílé. V každém z nás dřímá anděl i ďábel. Je to dáno výchovou, jinými faktory, ale i nezaviněnými vnějšími okolnostmi, jaká část našeho já se právě projeví. Ledasco se dá pochopit.

Říká se, že zoufalé situace omlouvají zoufalé činy. Jako jeden z mnoha, kdo se rozváděl a tahal o děti vím, jak snadno lidé právě na toto rčení zapomínají. Člověk, kterému berou děti, se chová nekonvenčně, je pro okolí otravou, podivínem, neřkuli bláznem. Chce s každým svou situaci řešit, dožaduje se intervence a pomoci.

Mluvil jsem na toto téma s ředitelkou mateřské školy, které si velmi vážím. Přiznala, že pokud by se ji někdo snažil odstavit o jejího jediného dítěte, bránil jim v kontaktu, dokázala by třeba i zabít.

Lidé si neuvědomují, že za těmito zoufalými činy stojí právě láska k dětem, dlouhodobý stres a obavy o jejich budoucnost, a že by se sami v podobné situaci chovali stejně, nebo dokonce i hůř. Kdo se v takové chvíli na děti totiž vykašle a mávne rukou, nedělá si nervy, ten je špatným rodičem.

Pokud se s takovým člověkem setkáme, měli bysme mu pomoci situaci vyřešit. Nedávat od něj ruce pryč. Čím dříve, tím lépe. V zájmu všech, především však dětí.