Sedm let střídavky, "odborníkům" navzdory

Takto nějak začala před lety naše střídavá péče. Advokátům navzdory. A navzdory "odborníkům" trvá doposud přesto, že byla nařízená a "z donucení".

Nevěděl jsem, že uspěji, ale chtěl jsem mít čisté svědomí, že jsem udělal všechno pro zachování jeho klidu a podílu otce na jeho výchově. Střídavá péče byla jedinou šancí. Skloubit péči s prací nebylo snadné, hodně jsem zhubl, ale bylo to nejlehčí rozhodnutí, které jsem v životě udělal . Neměl jsem totiž na výběr. Synova maminka se od počátku snaží domoci zrušení střídavky nařízené proti její vůli. Nezdraví mne, o všem rozhoduje sama a staví mne  před hotovou věc. Mám daleko k rovnoprávnému rodiči. Přesto vím, že tu pravou bitvu, která je v hlavě syna, vyhrávám já. Svým chováním škodí jen sama sobě. On ví, že jsem ho, ani maminku nikdy netýral, že jsem tím, kdo ustupuje a snaží se o smír a komunikaci. Už nepomůže ani manipulace a až mu bude 18, nedomůže se ničeho maminka ani soudně.

A co se stane do té doby? Jsem vděčný za každý nový den se synem, který je pro mne nečekaným vítězstvím a štěstím. A syn? Dělá nám radost. Přeje si, aby to zůstalo tak, jak to je. Je šikovný a výborně se učí. Zachování střídavé péče nám doporučují i soudní znalci určení soudem.  Kdo říká, že střídavá péče nemůže bez výborné komunikace rodičů fungovat a dítě v ní dobře prospívat, ten lže . Střídavá péče komunikaci zlepšuje, protože k ní rodiče nutí. Říkám to s plným vědomím člověka, který svým tvrzením nemá co získat a naopak si škodí. Poštvávám proti sobě vlivné. Splácím však dluh těm předemnou, kteří cestu prošlapávali, ale k cíli nedošli.

Myslím i na pana Jiřího Fialu a ostatní vítěze mezinárodního soudu, s jehož rozsudky si ČR vytírá zadek. Je absurdní, že by česká justice více ocenila otce, který se na svoje děti vykašlal. Nevěřte "odborníkům", kteří jsou placení z dotací za údajnou pomoc dětem a obětem domácího násilí. Není pravda, že čeští otcové nechtějí v tam velkém rozsahu platit alimenty, že nechtějí pečovat o děti, že chtějí jen ženy týrat. Je pravda, že česká justice je obecně nespravedlivá, straní ženám. Sociálka obecně zastupuje zájmy matek, svoje vžité předsudky povýšila nad zákon. Z dětí se stal prostředek obchodu. Dětské skupiny, Klokánky nebo pěstouni? Za vším hledej dotace, příspěvky, granty i norské fondy. Několik let už jdeme norskou cestou. Problém není jen za hranicemi, ale na našich sociálkách, soudech a úřadech, které ani po 15 letech od jejího uzákonění, tuto v zahraničí využívanou formu péče ignorují. Trpí tím naše děti.

Děkuji rozumným lidem, kteří se snaží pomoci dětem k oběma rodičům, ačkoliv z toho taky většinou nic nemají, jen problémy. Moje myšlenky a podpora patří panu Otakaru Zatřepálkovi, kterému by syn za tolerance úřadů protiprávně unesen až na "daleké" Slovensko, kde je bez kontaktu s otcem držen již řadu měsíců, neřkuli let. Seznamte se s jeho případem, i když je jen jedním z mnoha.

Jsem naivní, když si myslím, že by mohli otevřít oči i ti, kdož na vlastní kůži neprožili. Arogance moci, absurdní nespravedlnost, blbost a lenost některých úředníků je totiž těžko uvěřitelná. Kde je dítě a jeho zájem? Pokud ho máte ještě v náručí, držte ho pevně a užívejte si to. Stojí to za to. Ale nezapomínejte na ostatní, kteří tolik štěstí neměli.