souhlas - nesouhlas

Střídavou péči o děti praktikujeme s přítelkyní a jejím bývalým úspěšně již rok. Prozatím vše OK. Děti jsou tři. Táta je má v pondělí, úterý - máma ve středu a čtvrtek a víkendy se střídají. Sudý u mámy, lichý u mámy. Finance se dělí napůl - oba si navzájem předávají vyúčtování, stejně jako úlevy na daních jdou napůl. Oba jsou inteligentní lidé, dokážou se domluvit a své spory řeší soukromě, mimo dosah dětí. Já se tomu modelu přizpůsobil, a to i ve věcech bydelení - přestěhovali jsme se s přítulkou do pronájmu o ulici dál od jejího bývalého, aby to děti neměly daleko do školy i k tátovi.

Ovšem i tak mám výhrady. Párů, schopných domluvit se racionálně, je málo. Většinou je v páru minimálně jeden troublemaker, který dělá dusno, štve děti proti partnerovi, neplatí apod. V takovém případě je IMO střídavá péče pro děti kontraproduktivní.

Druhý důvod je věk dítěte. Dítě do šesti, sedmi let je emocionálně více vázáno na matku a mělo by být do té doby spíše u ní.

Nic není univerzální. ;-)

Re: souhlas - nesouhlas

Někde jsem četla, že střídavá péče byla požadovaná pro dítě, jehož matka stále kojí...

...bohužel znám

pouze jednu rodinu, kde se praktikuje střídavá péče...vypadá to tak, že "maminka" s úlevou "odevzdá" v neděli večer synka -v současnosti 9 let - tatínkovi...ten synka "přebere", odevzdá svojí matce - babičce klučiny - , která se týden o vnuka stará a "takytatínek" je u nové partnerky a tráví čas s jejími dětmi...no a za týden upachtěná babička se ráda "zbaví" vnoučka a odevzdá ho matce...děs-běs...žiji v normální a obyčejné rodině, máme jednoho syna a naštěstí jsme takovouto situac nemuseli řešit (a doufám, že ani nebudeme)...ale osobně jsem spíš pro to, aby se partner, u kterého dítě není, mohl kdykoliv s dítětem setkávat a třeba denně se podílet na výchově, ale prostě dítě by mělo mít jenom jedno "doma", i s ohledem n a  event. další děti v rodině....

Sama bych nechtěla

Střídavá péče zní teoreticky dobře, ale nemůžu se ubránit pochybnostem. Sama jsem z rozvedeného manželství a kdyby mi soud určil, že se budu každý týden stěhovat, tak se zblázním. A to naši po rozvodu bydleli na malém městě asi 40 minut od sebe a rozvod proběhl v rámci možností bez hnusáren. Navíc jsem sama byla na otce asi dva roky naštvaná, že se na nás vykašlal kvůli mladé pipce, která byla akorát mladší kopie mámy...

Souhlasím s autorem

Mám děti ve střídavé péči sedm let. Stejně jako autor se považuji za úspěšného otce.  Souhlasím s ním, že v mediích dostávají prostor teoretici, kteří houby ví.  A potom taky zhrzení otcové z různých lig otců apod. Ti se soudí a soudí a soudí a své štestí nikdy nevysoudí. Tito by se určitě neměli v mediích a jinde vyjadřívat ke střídavé péči, protože nejsou reprezentanty toho, jak může střídavá výchova fungovat.....a většinou i funguje.  My úspěšní žijeme normální život se svými dětmi a nikoho naše zkušenosti nezajímají.  Pro média je atraktivnější, když se rodiče pod dohledem exekutora přetahují o dítě nebo, žkdyž se nějaký zoufalec odvolává k evropskému soudu. Nezasvětcení lidé potom získavají zkreslené představy.  Střídavá výchova je budoucnost.......i když u nás je ještě třeba kus cesty ujít. Hlavně v osvětě a v prezentací kladných příkladů.

Re: Souhlasím s autorem

péče funguje, ale pak jde o to, zda to má celé smysl, tedy rozvod. Já ten smysl neviděla. S otcem svých dětí se v podstatě vídáme na všech důležitých akcích našich dětí, potkáváme se na ulici, v metru, ve škole na schůzkách, jen každý z nás si žije svůj osobní život, který je tím poznamenaný. V podstatě se divím, že to můj současný partner vydrží, ale už se mu to krátí, protože děti jsou velké a už si spoustu věcí řeší samy, ale mít partnera a k tomu děti malinké a za zády neustále bývalého partnera, to nešlo, to jsem nezvládala. Navíc je člověk opravdu svázaný na dvacet let a všechno musí konzultovat jak s bývalým partnerem, tak se současným,... Kolik lidí je ochotno to tak dělat? Známá, co jim otec odešel, když jí bylo deset, tak mi kolikrát říkala, že je ráda, že už tátu neviděla, že pro ně byl, jako když umřel a měly klid, protože u nás to občas bylo hodně náročné, skloubit všechny požadavky zůčastněných stran,...

desetilá zkušenost

Byly to roky, kdy to střídavě bylo dobré, střídavě jsem brečela. Měla čas pro sebe, ale také jsem se v podstatě nikdy o svého bývalého partnera neodpoutala, protože nadále vše spolu řešíme, dcera se nyní již nestěhuje, syn ano. Já mám nového partnera, není z Prahy, ale odstěhovat se kvůli dětem nemůžu. Jak to celé vnímaly děti se dovím asi až za pár let, až budou mít nadhled a budou si to umět zhodnotit, co bylo dobré a co ne. Dobré bylo, že jim zůstal táta, horší bylo, že se musely přizpůsobovat dvěma domácnostem s odlišným fungováním, zda jim to prospělo nebo naopak uškodilo zatím jasné není. Určitě je to zápřah na nervy pro dospělé, protože Vy nenávidíte partnera, že odešel a přitom s ním musíte v pohodě řešit děti a to je problém a střed výchovných názorů i v úplné rodině. Bojím se, že moje děti třeba vůbec nepochopí, jak to chodí v manželství, když zažily něco úplně jiného. Soužití s novým partnerem je totiž hodně poznamenané tím, že děti mají svého otce.Tak je tolik zkušeností.

a co kdyby se stehovali rodice?

To stehovani vnimam jako relativne narocne pro deti. Dite by melo zustat v jednom byte, v jednom prostredi, a stehovat by se meli rodice na stridacku k nemu. To by splnovalo ideu stridave pece, zaroven ale otravovalo zivot rodicum, kteri ho diteti zpackaly. Ne naopak. Pomineme-li financni aspekt v podobe tri bytu (zas by ale nebylo treba dite vybavovat dvakrat a byty by mohly byt mensi), kolika dospelym by se do toho chtelo??

Re: a co kdyby se stehovali rodice?

Tohle musí být tak náročné, že bych se ani nedivil, kdyby se ti rozvedení na základě toho dali zase dohromady :-)

desetiletá zkušenost

mám děti 16 a 14 a půl a bohužel jejich tatínek se zaláskoval, když mladšímu byly čtyři roky, odstěhoval se, když mu bylo pět, od té doby tak nějak probíhala střídavá výchova. Ne soudně, ale dohodou, on bydlel v pronájmu ve vedlejším domě, já chodila ráno brzy do práce, on vodil děti do školky, já je odpoledne vyzvedávala, víkendy byly střídavě. Časem měl vlastní bydlení 500 m od nás (s novou partnerkou, já byla sama), tak děti k němu chodili vždy ve středu a ve čtvrtek a víkendy střídavě, totéž prázdniny a vánoce byly na dohodě. Děti měly dva pokojíky, některé věci se stěhovaly, některé měly dvojmo. Fungovalo to, protože měly jednu školu, jedny kamarády. Nedokážu si představit, že by to fungovalo třeba přes celé město (jsme v Praze). Když byly starší, tak jsme se střídali po týdnu, ale s tím,že stejně jsme se vídali o víkendech na turnajích našich sportujících dětí, bylo potřeba např. jet s jedním dítětem na zápas do jiného města a s druhým se jelo na hory.

předčasné hodnotit

Střídavou péči považuju za krok správným směrem. není ale nakonec příčina toho, proč rodiče na ni rezignují, spíš organizační a materiální? Když bydlí rodiče daleko od sebe, je to mnohem obtížnější a pro děcko těžší. Napadlo mne ještě, že v případě, že oba rodiče založí nové rodiny, je pro jejich společné dítě pozice velmi těžká. Najednou nepatří nikam a pendluje mezi rodinami, z nichž ani jedna není úplně jeho. Myslím, že s hodnocením, jak se střídavá péče osvědčuje, je dobré počkat až do doby, kdy dospěje první generace, vyrostlá ve střídavé péči. Co zkušenosti z ciziny?

Nejsem proti střídavé péči, jen si myslím, že autorovo hodnocení je poněkud předčasné. Proč se vlastně tolik rodičů malých dětí rozvádí???

Re: předčasné hodnotit

Souhlasím - a to zejména s tím, že v případě nových (stále bydlících) dětí v obou rodináchmůže být problém v tom, že se dítě bude cítit jako na návštěvě...

mám jiný pocit

Já mám tedy ze svého okolí úplně jiný pocit, jakoby bylo najednou hrozně moderní svěřovat děti do střídavé péče, ze strany otce je to často jen takový truc, byť se o děti v době před rozvodem téměř nestaral- měl své koníčky a práci, najednou je strašně chce.Představa je ale taková, že i když je zrovna doba, kdy je dítě u otce a on prostě nemá čas zavézt ho nebo vyzvednout z kroužků, nebo s ním být doma, když marodí, spoléhá prostě na to, že se postará matka. A ta se postará, té totiž opravdu záleží na dítěti a nedělá věci jen na oko, ze msty , nebo proto aby všem ukázala! U soudu se toto bohužel špatně prokazuje.

Díky

Ani som nevedel, že to vstupuje do platnosti. Zatiaľ som videl len programové tézy vznikajúcej vlády, a tie sú výborné, aspoň to keby sa podarilo presadiť...

Ono Radičová ako ministerka práce a sociálnych vecí ešte pred 5 rokmi  mala vynikajúce zákony, tak dúfam, že ako premérka bude ťahať vládu k rozumným návrhom.Práve preto, že sociologii rozumie úplne neguje feministické výstrelky / kvóty pre ženy v politike a pod / No ved uvidíme...